Social Life

Tak, čas nám trochu postoupil a já jsem si tu už celkem zvykla a taky nějakých těch společenských akcí jsem se zúčastnila :-). Zatím tu nemám žádné hluboké přátelské vztahy (to se snad ani za takovou krátkou chvíli nedá), ale už tu mám pár oblíbenců.

A jak jsem se vlastně rozhodla tu sociální síť, o které jsem se minule zmiňovala, budovat? Samozřejmě, zúčastňováním se AIESEC akcí jako jsou LC meetingy, party po nich, chystám se na polskou národní konferu, byla jsem mrknout na wroclawské Career Days... Taky jsme zašli na pivko s kolegy z práce, setkala jsem se s kámoškou z Erasmu a jediné, co jsem ještě nerealizovala, je návštěva nějakého zájmového sdružení či sportu, co jsem chtěla. Problém je trochu v tom, že 2 měsíce je strašně krátká doba na to, abych někam začala docházet jako třeba Menia chodila na capoeiru. Takže v této oblasti to moc nevidím.

No, a jaké to všechno za uplynulý týden a něco bylo?


LC meeting AIESEC Wroclaw UE (University of Economy)
11.3.2010

Začnu LC meetingem druhého wroclawského LC (Wroclaw UE). Musím říct, že jsem z nich byla úplně nadšená, protože mi atmosférou strašně připomínají AIESEC Brno :-) Na LC meetingu bylo živo, srandičky, hned jsem se tam dala do řeči s pár lidma, kteří se o mě a o ČR strašně zajímali a po meetingu jsme zašli do jednoho fajn music clubu, kde pěkně hráli a AIESECers řádili na parketu. Jo, a taky vypadají víc zorganizovaně než moje hostovské LC Wroclaw UT). Je jich asi 70, takže musí :-)

LC Wroclaw UE (University of Economy) na LC meetingu

Zapředla jsem během večera několik zajímavých rozhovorů se zajímavými lidmi o českých filmech (oni je tu fakt mají rádi:), o češtině, o práci, o jejich Career Days, nová finančačka by se mnou chtěla blíže probrat fungování mého finančního týmu... No, co vám budu povídat, už se na ně zase moc těším, jen mě tak napadá, že nevím, kdy bude další LC meeting. Oni je totiž nemají každý týden jako my. Na konferenci si to kdyžtak vynahradíme (bude teď 25.-28.3.).

V hudebním klubu Ra Bar Bar - dancing like crazy :-)

Já, Dorka a Aga

Bruslení s mojí buddy Martou
12.3.2010

Tohle byla celkem krátká story, protože jsme trochu neodhadly časovou náročnost obouvání bruslí a já navíc měla jednu brusli nějak moc utaženou, takže mě furt bolela noha, až se mi udělal fajny puchyř, který se mi ještě nezahojil. No, aspoň jsem zjistila, že mám bruslák jenom tady kousek přes řeku, že jsem bruslit ještě úplně nezapomněla a že preferuju letní sporty nad zimníma :-)


Setkání s Basiou z Erasmu
14.3.2010

Napodruhé se nám podařilo sejít se s Basiou, se kterou jsem byla před 3 lety v Nice. Domluvily jsme se, že půjdeme do Historického muzea v Královském paláci (Palac Królewski) a pak k ní na večeři. Basia vzala svého přítele a kámošku ze Sociologie (obor, který Basia studuje společně se stavebním inženýrstvím) a já vzala moji buddy Martu.

Já jsem se trošičku ztratila po cestě do muzea, tak jsem pofotila okolní budovy, které jsem téměř 100% považovala za ten palác :-D. Ale přišla jsem pozdě jen o 5 minutek. A v tom mi píše Basia, že mají zpoždění. Hahaaaa, tak jsem si hned zavzpomínala na staré dobré časy na francouzské riviéře, kde když se řeklo sraz v 8, tak se v 9 začali trousit první nadšenci. C'est la France ;-) No, a nám s Basiou se tento ležérní styl vždycky líbil :-).

Tak jsme s Martou počkaly v kavárně, asi po půl hodině ti tři dorazili a mohli jsme se vydat do komnat paláce objevovat historii města Wroclaw. Bylo to moc zajímavé. Já a Basia jsme měly času dost a debatovaly jsme nad exponáty a ostatní běhali sami o 3 komnaty před námi :-) Basia toho o histori Wroclawi věděla strašně moc, takže jsem se toho spoustu dozvěděla. Co znamená wroclawský znak (see the picture bellow), proč se čtvrť "Psie pole" (Psí pole) jmenuje tak, jak se jmenuje (odehrála se tam krvelačná bitva a zemřelo v ní hodně lidí, no, a na mrtvá těla se seběhli psi a ožírali je), kde se vzali ve Wroclawi desítky malých sošek trpaslíků (to byla recese opozičních stran komunistů v období kolem převratu, takže tu trpaslíci nejsou tak dlouho), viděla jsem fotky ze záplav v roce 1997 a dozvěděla jsem se, že ty záplavy způsobili Češi vypuštěním hrází... zjistila jsem, že je toto město moc zajímavé, že bylo v minulosti hodně důležité a že je hodně provázané s českou historií (a to nejen záplavami:).

Na nádvoří Královského paláce - Bobi, Basia, Marta, Basiina spolužačka (jsem skleróra:)

Večeře u Basii byla taky moc fajn (měli jsme smažený řízeček, brambory, salátek z bílé řepy a zákuseček, mňam). My s Basiou jsme převážně vzpomínaly na staré dobré nicejské časy a ostatní se nás vyptávali. Hlavně Martu to hodně zajímalo, protože se rozhoduje, kam na Erasma a Francie je jedna z možností. Myslím, že se ten večer do Francie zamilovala :-). Taky jsme trochu řešili školu a chvílemi se bavili česko-polsky a já jsem si připadala jako malý děcko, protože jsem pořád opakovala zvláštně znějící polská slova tak, jako to dělají děti, když se učí mluvit ;-) Super to bylo. Jsem strašně ráda, že jsem Basiu viděla a taky jejího přítele (mimochodem má práci, kde hodně cestuje, takže byl několik měsíců v Japonsku a teď se chystá do USA, takovej sympaťák to byl a má albánské příbuzné a rozuměl celkem česky, protože prý jsou si albánština s češtinou podobné - to byla pro mě novinka:). Po celém tom dni jsem usnula jak mimino :-)

U Basii na večeři - Marta se nerada fotí, takže chvíli nezapózuje :-)

Tour de Pub s kolegy z práce
15.3.2010

Už v minulém příspěvku jsem psala o tom, že jsem se se šéfem bavila o nějaké neoficiální firemní akcičce. Šéf oslovil kolegyni Aniu a Ania to zorganizovala :-). Nakonec nás sice nešlo moc, ale Ania říkala, že je to normální, že lidi místo aby šli na nějakou akci, tak na poslední chvíli jim do toho něco vleze nebo mají moc práce, a tak jsem se tím nezalamovala a byla jsem ráda, že šla aspoň Natálka, Ania a Jacek. Nejdřív jsme zašli na jídlo do hospody s tradičním polským jídlem, která se jmenovala Chatka nad jatky (znamená to to samé, co v češtině). Vařej tam moc dobře a velký porce, takže ti, co za mnou přijedou, budou moct ochutnat, protože je tam určitě vezmu. Pokecali jsme o tom, jak se kdo ocitl v Pentagon Research a co děláme a neděláme a tak.

Po jídle jsme změnili lokál. Já se chtěla podívat do hospody, o které mi AIESECers říkali, že se jmenuje Czeski film. Koukli jsme dovnitř a jelikož to byla celkem normální hospoda s českým pivem a českými nápisy, tak jsem jen pofotila, co se dalo a vydali jsme se na Rynek do domácího pivovaru jménem Spiz (to "z" má být s tečkou).

Před hospodou Czeski film

Bylo vidět, že se tam asi celkem rejžujou prachy. Je to hned vedle známé radnice na hlavním náměstí, bylo tam narváno (a to bylo pondělí) a vypadalo to tam dost komerčně. Interiér fajn, ale co mi tam neladilo k tomu, že to měla být taková tradiční hospoda a i tak na první pohled vypadala, že na stěnách byly vycapené plazmy, na kterých běžel fotbal a že hudba, co tam hrála, byla taky hoooodně komerční. Ale bylo fajne. Tentokrát se rozjela diskuse na téma jednoho kolegy z práce. Jacek nás po jednom rychlopivu opustit, protože šel na koncert nějaké mladé francouzské zpěvačky a babská drbárna už jela. Ale bohužel to nebyly drby, alébrž pravda. Je to ale na dlouhé vyprávění a je to tak trochu diskrétní, takže to až osobně s těmi, které to bude zajímat ;-)

U vchodu do minipivovaru a hospody Spiz

Po dvou pivkách jsme se rozhodly, že je čas jít tančit. Ještě jedna kolegyně z práce byla zrovna v baru jménem Opium, tak jsme šli za ní. Funguje to tam tak, že člověk zaplatí 10 zlotých (cca 65 Kč) za vstup a pak může celej večer pít pivo zadarmo. Ostatní chlast zadarmo samozřejmě není. Natálka bydlí kousek od toho baru, tak přivedla svýho manžela, kterého potkala na Erasmu v Německu. Je to takovej sympatickej Američan s mexickými předky, kterej učí v Polsku angličtinu. Dobře jsem s ním pokecala. Ptal se mě, co si Češi myslí o Američanech a tak jsme tam potom rozebírali vztahy mezi národama a taky to, že bychom se oba chtěli podívat do Latinské Ameriky. Taky jsem se tam chvílemi bavila s kamarádem té naší spolupracovnice (Gosia se jemnuje), který s ní studuje na záchranáře. Jmenoval se Konrad a je to Polák (narodil se tu), ale jeho maminka je Alžířanka. Ania tvrdila, že po mě jede. Nevím, ale je to možné :-).

V Opiu - já, zapomněla jsem jméno, Konrad, Ania, Natálka, Natálčin manžel James

Nakonec jsme si ani moc nezatančili, protože v Opiu hráli takovou tu diskofilní hudbu, která teda mě osobně vůbec nezvedá ze židle. Ania tvrdila, že jí ta hudba taky nesedí. Ale možná dobře, že se nám tam úplně nezalíbilo, protože jsme stejně museli druhý den do práce a kdoví, jak by to dopadlo, kdyby hráli dobře :-D (se znám).

Celkově ten večer byl fajn. Jsem strašně ráda, že jsem trochu poznala Aniu, Natálku, Gosiu a Jacka a určitě s nimi chci v brzké době zase někam vyrazit. A teď třešnička na závěr... chvíle napětí... celý večer nám platil šéf 8-). On je fakt zlatej.


Wroclawské "Dni kariery" aka Career Days
16.3.2010

Rozhodla jsem se, že se musím podívat, jak ty jejich Career Days vypadají. A dobré to bylo. Měli strašně moc firem (asi 50) a zalíbilo se mi tam pár Management Trainee programů, takže se o ně budu ucházet. Byly to firmy jako Accenture, Mars, Unilever... Jsou to nadnárodní firmy, takže může člověk pracovat jako doma, tak na nějaké zahraniční pobočce, což se mi samozřejmě strašně líbí. Nechyběli ani finanční instituce a technické firmy hledající technicky vzdělané lidi, ty jsem ale nenavštívila, protože to pro mě nebylo relevantní.

Wroclawská Polytechnická univerzita z venku - tam se to celé odehrávalo

No, a jak jsou ty polské Career Days vlastně zorganizované? Úplně jinak než ty české. Polské CD jsou série lokálních CD na univerzitní půdě. A jsou to klasické veletrhy práce (bez  individuálních setkání) a pak různé workshopy a tréninky, ne které se dá zahlásit přes web. Takže bych řekla, že naše CD jsou o něco bohatší, ale podle porovnání letošní české a polské účasti firem se zdá, že to nehraje takovou roli. A to je to pro ty polské firmy mnohem náročnější než pro naše, protože některé se prezentují na více univerzitách, tudíž několik dní po sobě cestují... Naše si místo do kanclu v Praze zajdou do Hotelu Diplomat tak v Praze. Takže by to chtělo udělat hlubší průzkum, aby se odhalila příčina. Může to být proto, že Polsko je zkrátka cca třikrát větší země :-)

Stánky na Career Days 2010 ve Wroclawi

 
Co jsem taky hodnotila kladně bylo, že se na polytechnice sešli studenti z univerzit z celé Wroclawi, takže to nebylo jak na MZLU nebo ESF na jobfair, kdy se účastní převážně lidi z dané fakulty, během vyučování je na chodbách pusto a prázdno a během přestávky se na 10 min nahrne spousta lidí, poberou letáky a reklamní předměty, nic se nedozví a utíkají zpátky na vyučování. No, jsem ráda, že jsem tam byla. I AIESECers byli rádi, že mě vidí a dávali se se mnou do řeči :-). Následující den večer po Career Days byla afterparty otevřená pro všechny AIESECers (ne tedy jen pro organizátory), ale na tu jsem bohužel nešla, protože jsem byla unavená ještě z té firemní Tour de Pub a vytuhla jsem :-D.

Holky z AIESEC u vchodu rozdávají Career brožurky a podávají informace

AIESEC stánek nesmí chybět ;-)

Stánek organizátorů s občerstvovacím koutkem a v něm vždy vysmátá Dorotka :-)

Druhý LC meeting Wroclaw UT a studentská hospoda Tawerna
18.3.2010

Ve čtvrtek už jsem byla zase odpočatá a vyrazila jsem na LC meeting mého hostovského LC. Lidí bylo tentokrát mnohem víc, protože to bylo těsně po LCC (Local Committee Camp), takže přišli nováčci a taky nějací starší členové, které jsem předtím neviděla. Nejpozitivnější věc večera bylo to, že po LCM za mnou přišla Ola, kterou jsem viděla poprvé v životě a řekla mi, že mě vezme na Velikonoce k nim domů do Lubinu (oni si tu berou trainíky na svátky celkem běžně). A že mají doma králíka a kočku, takže Betynka se v tom zvěřinci v pohodě ztratí :-D. No, jsem zvědavá, jak si bude rozumět s králíčkem :-D :-D :-D. Každopádně jsem nadšená, že vytáhnu paty z Wroclawi a podívám se do Sudet. Navíc Ola je taková extrovertní a kamarádská, takže si myslím, že to nebude mít chybu ;-) V práci ci vezmu 1-2 dny volno a tradááá na Velikonoce.

Po LCM se šlo do Tawerny, což je hospoda hned vedle univerzity. Tam jsem se dala do řeči s jedním "šílencem", co studuje architekturu. V LC toho moc nedělá, protože prý zjistil, že nesnese mít zodpovědnost :-D. No, je to takový spíš umělec. Vzdělanej, umí dobře anglicky, má zajímavý názory, ale pro praktickej život nepoužitelnej. Zapovídal se se mnou a už se mě nepustil. Dokonce mě zval k němu domů, že tam můžu počkat, až pojede noční bus. Hahaaaaa, jasan, známe ;-) Takže jsem to samozřejme odmítla. Ale klidně ho ráda ještě někdy uvidím, protože je fakt zajímavé potkat se s člověkem, který vnímá realitu trochu jinýma očima.

Budoucí architekt Konrad z Opole (napodobení sochy "Myslitel" od Rodina)

Toto je originál sochy v Saint Paul de Vence vyfocená pře 3 lety na Erasmu ve Francii :-)

Jeden z trainees coordinators - Adam (který mi mimochodem sehnal tohle super bydlení) - s Dorkami (vlevo taky trainee koordinátorka, vpravo budoucí finančačka)

Vytrvalé zlaté jádro, které se mohlo zúčastnit soutěže o nová Marlbora - vpravo vepředu budoucí LCP Milosz a vlevo vepředu moje velikonoční hostitelka Ola (alespoň její vlasy:)

Noční fotečka nejstarší budovy wroclawské polytechnické univerzity

Diversity weekend
21.3.2010

Tak se říká víkendu, kdy se sjedou praktikanti různých národností z různých koutů Polska do jednoho hostovského města a tamní AIESECers pro ně připraví víkendový program. Wroclavští vymysleli na sobotu global village, procházku městem, večeři a party, a na neděli prohlídku Raclawické panoramy a terénní hru v centru města. Já jsem se rozhodla vynechat global village a procházku městem a na sobotní party se mi tak trochu podařilo vytuhnout :-D Byla jsem nějaká mrtvá, no. A jak jsem se pěkně vyhajala :-) V neděli jsem měla úžasnou náladu a pěkně jsem si to všechno užila. Byli jsme mrknout na tu Raclawickou panoramu (slavný panoramatický obraz, na který se jezdí dívat turisti z celého světa), do katedrály, na jeden most tady jsme si každý připevnili visací zámek a mohli jsme si u toho něco přát, šli jsme na vyhlídkovou věž a vyslechli si spoustu příběhů z historie o různých významných místech a pamětihodnostech Wroclawi. I kraťoučké video o praxi jsem s Adamem z Diversity teamu stihla natočit (když jsme čekali na skupinku zbloudilých praktikantů převážně z Číny :-D).

Náš tým začal orientační hru u katedrály sv. Jana Křtitele (patrona města) na Ostrově Tumski

 Tady Candy z Filipín (učí AJ ve Waršavě) věší svůj zámek na Most Tumski

Tady náš tříčlenný tým (Martina z ČR, Sharon z USA a Candy z Filipín) bojuje šavlemi na nádovoří Wroclavské univerzity pod sochou, kterou vytvořil jeden student a váže se k ní moc pěkný příběh :-)

Celý den na tom krásném jarním vzduchu, no, co víc si přát? :-) A na závěr jsem zašla s Agnieszkou z Diversity teamu, Nanem (bývalý brazilský trainík, toho času v Polsku již normálně zaměstnán) a Supreetem (indický trainík) do jedné suprové indické restaurace na úžasné pravé indické jídlo a vzhledem k tomu, že jsme si těch 900 g daly s Agnieszkou napůl, tak to nebylo ani moc drahé (cca 150 Kč). Všechny své návštěvy tam můžu případě zájmu vzít, aby taky ochutnaly ;-). A ještě pár foteček na pokochanou :-).

Tuhle ulici miluju. Jmenuje se "Na Jatkach", protože ty staré domečky dříve sloužily jako jatky, což připomínají ty sochy zvířátek. Taky je tam prý nějaký dobrý klub. Hned při první příležitosti se do něj vydám ;-)

Výhled na hlavní náměstí (Rynek) s radnicí (Ratusz) z věže kostela sv. Marie Magdalény

 

 Radnice víc z blízka - je to asi nejslavnější budova ve Wroclawi

A tady nám začalo pršet, tak jsme se schovali do Mekáče a kolem zrovna jel koník :-)

 Jo, a taky pojedu na polské SpringCo na H4TF track, takže to se strašně moc těším. To určitě vydá na celej příspěvek :-). A přestavte si, že Betynku mi pohlídá majitel domu. On je fakt zlatej a je do ní úplně zamilovanej. Sám od sebe ji začal okolo poledne venčit, aby tady nemusela být celý den zavřená. Takže to se jí určitě líbí a mě to samozřejmě taky nevadí.

Fotky jsou tentokrát na facebooku i na Picase.

Všechny fotky zde: http://picasaweb.google.com/martina.bartu

Jak się tutaj w Polsce mam :-)

Můj příjezd

Původně jsem do Polska měla jet 20. února 2010, ale hned v pondělí po Big Pigu mě skolila angína (asi to ponocování na Big Pigu a taky stres a únava z NEXTu), takže jsem hezky vyfasovala od doktorky antibiotika a protože mám s angínami už svoje zkušenosti, tak jsem se rozhodla nic neriskovat a svůj odjezd o týden posunout. To bylo vtipné, protože jsem psala asi 5 lidem (z AIESEC a z firmy), se kterými jsem byla tady v Polsku celou dobu v kontaktu, že přijedu o týden později a ani jeden na můj e-mail nezareagoval! Hmm, jsem si říkala, asi nějaká kulturní odlišnost, kterou musím vyzkoumat (pracuje se na tom;). No, tak nakonec se ozval den nebe 2 před mým odjezdem jeden z trainees coordinators (AIESECář Adam), který mi sehnal bydlení a v pohodě jsme se domluvili, že mě bude čekat a dá mi klíče od pokoje. No, a tak jsem tedy přijela v sobotu 27. února v 8 večer na místo určení :-). Náš taťka nás (mě a Betynu) sem hodil autem a pak hned jel domů, přestože majitel domu, ve kterém bydlím, navrhoval, aby tu taťka zůstal přes noc. No, to je náš taťka, má rád pohodlí domova, protože tráví na cestách celý život (pro ty, co nevědí, je řidičem mezinárodní kamionové dopravy). Ale jsem mu fakt vděčná, že nás hodil.

Dům, ve kterém bydlím. Okno mého pokoje je to v druhém patře nad hnědou garáží.

Hned druhý den (v neděli) mě moje buddy Marta (super holka, co studuje cosi s počítačema, ráda kreslí, má ráda cizí jazyky a dlouhé procházky) provedla po městě a ukázala mi taková ta stěžejní místa jako, kde si koupit místní „šalinkartu“, jakej je nejlevnější obchod s potravinami, jaký je tu nejobvyklejší meeting point, kde je ZOO, muzeum, jak se dostanu do práce a tak.

Biedronka - nejlevnější obchod s potravinami (odpoledne bývá narvaný k prasknutí, he, proč asi?:)

Zašly jsme taky do turistického centra, protože jsem si chtěla koupit plán Wroclawi i s vyznačenými linkami MHD. No, a měli tam i nějaké suvenýry, tak jsem neodolala a taky jsem si koupila malou českou vlaječku, protože v Jihlavě jsem žádnou nemohla sehnat. No, a to jsem samozřejmě vzbudila pozornost a pán u pokladny se ptá, že odkud jsem a jen co jsem mu odpověděla, tak na mě spustil téměř čistou češtinou. Tak jsem valila bulvy 8-) a zjistila jsem, že studoval v Brně na Masárně Přírodovědeckou fakultu :-). Ha, ten svět je fakt malej. Ptal se mě, jestli vím, proč má česká vlajka ten modrý trojúhelník. Hmmmm, a já ostuda samozřejmě neměla ani šajnu, takže jsem byla rodilým Polákem poučena (ať si nevymýšlím, tak jsem skopčila kousek článku o české vlajce): „Vyhlášení samostatného československého státu proběhlo v Praze i na venkově 28.října 1918 ve znamení bíločervených vlajek i slovanských trikolor. Protože však bílou a červenou obsahovaly vlajky sousedních států Polska a Rakouska, bylo nutno vlajku Československa nově řešit. Na konci roku 1918 se proto ustavila speciální komise, která měla stanovit státní symboly.“ No, a výsledkem bylo to, že se Češi (tehdy ještě Čechoslováci) rozhodli do vlajky vpravit i modrou barvu na důkaz dobrých vztahů s Ruskem a s Francií (obě země mají bílo-modro-červenou vlajku), a tak se do naší vlajky dostal modrý klín. Dokonce jsem zauvažovala, že bych toho chlapíka zašla ještě někdy navštívit, když máme to společné studentské město. Networking musí být ;-)

Toto je radnice na hlavním náměstí jménem Rynek a před ní je pranýř, kde se dřív pálily čarodějnice. Teď je to nejčastější místo schůzek. Něco jako v Brně na nádraží pod hodinama a nebo na Čáře ;-).

Celkově to byla moc příjemně strávená neděle. Marta je fakt super. Na závěr naší procházky mě pozvala k sobě na koleje na zeleninovou polévku, kterou uvařila její sestra (bydlí s ní na pokoji). Tak jsme kecaly česko-polsky a smály se „podivným“ výrazům toho druhého jazyka a pak mě holky doprovodily pěšky domů, protože jsem se chtěla projít a poznat zase kousek Wroclawi. Teď ve čtvrtek půjdeme s Martou bruslit, tak už se na ni těším. To je aspoň trainee care :-). Tu holku to prostě baví trávit čas s trainees, tak to dělá.

Bydlení

Bydlím si celkem dobře :-). Mám menší pokojík v rodinném baráku relativně kousek od centra v tiché vilové čtvrti hned vedle řeky a cyklostezky, takže už se těším, až budu moct začít chodit běhat. Hned u domu máme zastávku MHD, jednu zastávku směrem do centra je celkem velká samoobsluha se smíšeným zboží a tři zastávky směrem od centra je velké nákupní centrum Korona (tam jsem radši ješte nebyla, protože se znám:).

Můj pokojík

Jak se tak lidově říká „hajzl máme sice na chodbě“, akokeby kuchyňku (lednička, mikrovlnka, kredenc) taky :-D a nájem je na naše skoro 4 litry (mmj. polovina mého místního super platu), ale dá se. Je tu svatej klid, wifi zdarma, u domu je velká zahrada (už se těším, až bude teplo;) a majitel domu je borec. Je mu 63 let a má hned před domem stánek s novinami. Skoro každej den za ním chodím do toho jeho stánku na chvíli na pokec a že nám to česko-polsky šprechtí ;-) On je fakt úplně zlatej. Zbožňuje naši Betynu a dokonce mi nabídl, že mi ji přes den bude venčit, aby nemusela čekat celej den, až se vrátím z práce. To jsem odmítla, ale asi ho někdy požádám, aby mi ji pohlídal, až pojedu na nějaký vícedenní výlet. A až se oteplí, tak zkusím dát našeho pokojového psíka na zahradu, ať si lítá a čůrá, jak se jí zachce.

Majitelův stánek s novinami

Už jste nejspíš na fotkách viděli, že majitel domu má taky psíka. Křížence německého ovčáka, kterého jim prý přinesla povodňová voda v roce 1997. Dva týdny se jim prý toulal kolem domu, párkrát mu dali najíst a už jim tu zůstal. Takže je to taky nalezenec jako naše Betynka a je i podobně starej, hodnej a neslyší :-D Jsou to takoví naši dva psí důchodci.

Psi na zahradě (Betty a Atos)

No, ale ještě se na chvíli vrátím k tomu majiteli. Představte si, že když se ten můj pokoj nedávno uvolnil, tak měl pan majitel 3 zájemce a vybral si mě, protože chtěl nějakého cizince. Dobrý, ne? A představte si, že hrál před 40 lety hokej a zná hráče naší hokejové Dukly Jihlava. Skoro každej den tady valím bulvy, kolik toho ti Poláci o mé zemi vědí a já o jejich ani ťuk. Hehe, ale už se lepším. Začala jsem se učit polsky a vzdělávám se o polské historii na wikipedii. Ale ještě jednu věc jsem chtěla k tomu našemu majiteli. Tento týden se mě dokonce ptal, jestli mám v pokoji dost teplo a nabídl mi, že až budu mít špinavý prádlo, že mi ho jeho žena vypere :-). No, starají se tu o mně jako vlastní a už jsem dostala i elektrickej vařič, takže můžu aspoň trochu kuchtit.

Práce

Když už jsem tu na té AIESEC praxi, tak se samozřejmě nemůžu nezmínit o tom, jak se mi tu pracuje :-). Pracuju ve společnosti Pentagon Research, což je společnost zabývající se marketingovým výzkumem a její stěžejní činností je sportovní marketing, zejména pak analýzy a poradenství v oblasti sponzoringu. No dělají toho krom tohoto ještě spoustu, ale to se můžete dočíst na jejich stránkách (www.pentagon-research.com). Zatím jsou v angličtině a polštině a za nedlouho budou i v češtině. A že nevíte, kdo jim ten překlad do češtiny udělal? :-) Hehe, já… Teď mě čeká překlad selling materiálů, pak ještě nějaký průzkum sportovního marketingového trhu u nás a pak začneme shánět zákazníky v ČR. Když se ukáže, že je na českém trhu potenciál a že i ve mně je potenciál, tak bych pak měla založit pobočku Pentagon Research v Praze. To je aspoň prozatímní plán. Ovšem, uvidíme, jak to všechno půjde a jestli opravdu ten potenciál na českém trhu bude. Takže, kdybych to měla shrnout, s náplní práce jsem moc spokojená. I když by třeba ta expanze do ČR nevyšla, tak mít know-how (alespoň základní) v oblasti marketingového výzkumu se prostě vždycky hodí. Informace jsou dnes to největší aktivum ;-).

Świdnicka ulice v centru - sídlo Pentagon Research (ta moderní budova)

A kromě práce je super, že firma sídlí v centru města, takže za cca 20-30 minut jsem na místě. Chodím na devátou, což je taky super, protože mám ráno pohodu a navíc, jak jsem to ranní ptáče, tak stihnu ráno i cosi udělat. A jakmile bude tepleji, tak budu chodit ráno běhat. No, a končím oficiálně v 5 odpoledne, ale žádnou docházku nikdo nehlídá. Ani ráno nemusím chodit na čas, takže pro mě značka ideál :-)))))). Celkově je ve firmě taková ležérní atmosféra à la française, což mi naprosto vyhovuje. Všichni si tykáme, a to i s majitelem a všichni si tam tak v pohodičce pracujeme na svých věcech. Sem tam prohodíme pár slov, zasmějeme se a zase pracujem. V pátek šéf objednal pizzu, takže jsme si všichni sedli ke stolu v zasedačce, kecali a ládovali se pizzou. Teď v pondělí nám zase chlapi koupili každé kytičku a objednaly se zákusky. Jak nám chlapi přáli k MDŽ, tak samozřejmě nesměl chybět ani polibek na tvář. Bylo to fakt milé. A zjistila jsem, že Poláci se líbou stejně jako Belgičani, tj. třikrát. Ve Francii je to dvakrát.

Kytička, kterou jsem dostala k MDŽ

Lidi v práci jsou fakt strašně milí a zajímaví. Je to malá firma, takže nás je tam na full-time cca 10, ale je tam hodně studentů na brigádě, kteří celý den koukají na sportovní pořady a pomocí takového speciálního programu monitorují čas, po který se značky sportovních sponzorů ukázaly na TV obrazovce. No, asi trochu blbárna, ale jeden týpek to prý dělá už 10 let na full-time :-). To je asi jediný, který neumí anglicky. Pak sem tam přijdou nějaké studentky provádět telefonická interview a moc pěkně jim to do toho telefonu mluví, asi bych neváhala a hned jim začala odpovídat :-). No, a z těch, co pracují ve firmě na full-time, je jeden sympaťák, který vystudoval filozofii a sociologii, jedna holčina, co má vystudovanou psychologii a jeden týpek, který studuje akademii múzických umění a ve „volném čase“ se zajímá o marketingový výzkum a počítače. A v pátek nám po té pizze hrál chvíli na klavír (jj, máme v kanclu klavír, prostě pohoda jazz;). Dneska jsem se se šéfem bavila, že bych chtěla se všema zajít někam do hospůdky trochu se na vzájem neformálně poznat o on hned na to, že má v plánu svolat poradu, kde se domluvíme. Cooool, už se na to moc těším, protože ti lidi jsou fakt fajn.

AIESEC

Taky už jsem se byla podívat na místní AIESECáře. Moje hostovské LC je Wroclaw UT (University of Technology). Mají prý 40 členů, ale na LC meetingu bylo akorát staré a nové EB a pár členů. A to mívají LC meetingy jen každý první a třetí čtvrtek v měsíci (no, podle mě ten čtvrtek není zrovna nejšťastnější volba). A ten LC meeting byl doooost booooring. Na jako když naši naběhnou na stage :-* U slova byl pořád jen LCP, který zároveň seděl za PC a pouštěl prezentace (dovedete si asi představit, jak to vypadalo, když u řečnění seděl za komplem :-/). A v podstatě se tam říkaly a pouštěly informace, které už jsme předtím dostali mailem přes LC googlegroup. Zatím toho o fungování LC příliš nevím, ale na první pohled se mi zdají jako taková chaotická skupinka mladých lidí :-). No, ale nechci jim křivdit, je to jenom můj první dojem a určitě chci pokračovat v rozklíčovávání místních LC procesů a udělat jim tu menší „průmyslovou špionáž“. Taky by se možná dala domluvit nějaká LC to LC cooperation. No, co vám budu povidat, myslím na naše LC, kudy chodim a hodlám přivézt nějaké to hou nou.

Na LC meetingu AIESEC Wroclaw UT

Po LC meetingu jsme zašli do jednoho tanečního klubu, což měla být moje welcome party a narozeninová party současného VP PR Grega. Ten večer byl takový horší průměr, ale přesto jsem ráda, že jsem tam byla :-). Poznala jsem místní AIESECáře a trochu s nimi pokecala. Musím říct, že byli fakt moc milí a hodně se o mě a ČR zajímali. Pořád se ptali, jak se co řekne česky a jmenovali mi české filmy, které znají a že Poláci jezděj do ČR nakupovat lentilky, oblečení a alkohol a že znají Krtečka v kalhotkách :-). Jsou milí a chci s nimi zůstat ve spojení. Taky jsem ochutnala jednu moc dobrou vodku, co chutnala trochu jako Jägermeister a jmenuje se Wodka Zoladkowa Gorka (hořká vodka na žaludek/trávení v překladu). Mňam, fakt dobrota, i když ten název nezní úplně lákavě :-).

Polská vodečka :-)

No, ale ve Wroclawi je ještě jedno LC, a to Wroclaw UE (University of Economy). Podle prvního dojmu z e-mailové korespondence (už jsem si s nimi vyměnila pár mailů) a taky z doslechu tuším, že tohleto LC je o něco silnější než to na polytechnice, takže určitě se k nim chci dostat, poznat je a taky se trochu poptat a inspirovat tím, jak to u nich funguje.

A co já?

Jak se tu vlastně cítím a co celé dny dělám? První týden jsem se cítila trochu osaměle a nic moc se mi nechtělo. Přece jen tu nikoho neznám a jsem pořád sama, ale to se brzy spraví. Už mám plán ;-). A ve výsledku se mi tu celkem líbí. Sice to pořád porovnávám s Erasmem v Nice, kterej byl naprosto bombastickej, protože to tam bylo exotický a bylo tam teploučko a fránina a snědý borci, kteří dobře tančí…, ale v mysli vím, že se to zkrátka porovnávat nedá. Polsko je hodně podobné ČR, akorát se tu mluví jazykem, kterýmu zatím moc nerozumím a lidi se mi tu zdají takoví větší pohodáři a takoví víc pro rodinu, což je fajn. No, ale chmury mi do hlavy nahání ta samota a taky mamka. Pořád jsem se s tím ještě nesrovnala :’-( A taky to, že zatím je to tu takové „mild“. Žádný vzrůšo, žádná velká změna… Ale věřím, že něco přijde, jen to chce vybudovat si tu síť. A v neděli jsem půl dne poslouchala AIESEC dances z Celera a ty mi hnedka zvedly náladu. Hned bych jela na konferu :-) Celkově už je to tento týden o něco lepší.

Popelnice na "psie kupy" :-) - jsem asi jediná v ulici, která ji využívá

No, a co dělám, když zrovna nejsem v práci? Jednou jsem byla na bazéně, který tu mám za humny, sem tam jdu s Betynkou na dlouhou procházku, fotím všechno, co se hejbe i nehejbe, ale ven se mi v té kose spíš nechce než chce, takže taky dost času trávím na netu vyhledáváním informací a komunikací přes mail, přes FB a Skype (abych měla aspoň nějaký kontakt). Stáhla jsem si teď v PDF knížku „Polština snadno a rychle“, tak se do ní chci pustit a taky chci psát pravidelné příspěvky na blog, vzdělávat se v tom marketingovém výzkumu (na netu je spousta zajímavých materiálů) a začít chodit někam cvičit. No, a poznávat ty lidi tady. Jo, a taky jsem aplikovala na facoše SprinCa, tak uvidíme, jestli mě Johny vezme ;-) A to je zatím vše. Budu hlásit, co kde šustne :-).

Na procházce u řeky při západu slunce

A ještě jedna věc.Wroclaw je město vcelku podobné Brnu. Je tu asi 600 000 obyvatel, několik univerzit, takže studentské město, středoevropská architektura. Co je tu ale trochu pro zasmání je „šalinkarta“. No, musím vám ji ukázat na obrázku. Hele:

Moje průkazka na wroclawské MHD (z druhé strany je jen fotka nějakého mostu)

Čeho jste si všimli? :-))))))

1. Není tam fotka, jenom prostě propiskou napsané jméno a příjmení (takže nepřenostelnost zajištěna:)))).
2. Platnost průkazky se vyznačuje proděravěním dne, měsíce a roku počátku a konce platnosti (ta moje je od 2.3. do 31.3. 2010 - mimochodem, zajímavá MĚSÍČNÍ platnost:). No, ty vole, si vzpomínám, jak jsme v Jihlavě měli ještě taková ta štípátka v trolejbuse, který vykously do lístku datum a cosi. Ale to bylo tak v 80. letech.
3. A ještě navíc je studentská :-D. Jsem tam přišla a říkám, že chci na měsíc na všechny linky (lze si koupit třeba jen na dvě a pak můžete jezdit pouze po zakoupených trasách, celkem se mi to zdá jako píčovina, ale jiný kraj, jiný mrav) a paní se mě ptá (anglicky): student? a já: YES :-) A už jsem ji měla. Ta prosím stojí polovinu toho, co normální, takže já jsem spokojená.

Ale teď už fakt končím a pokračování příště ;-)

Fotky zde: http://picasaweb.google.com/martina.bartu