Velikonoce

Jaaaj, už je to nějak dlouho, co jsem se s Betynkou vydala cca 150 km vlakem do Lubańu, kam mě pozvala Ola na Velikonoce. Byl to naprosto úžasný pocit, když jsem se dozvěděla, že strávím Velikonoce mimo Wroclaw a přímo v polské rodině!

Pátek  2.4.2010

Z Wroclawi jsme vyjely po páté a dorazily po osmé. Betynka cestu v pohodě zvládla. Po cestě jsme se seznámily s nějakým týpkem, co zbožňuje psy a 3 roky pracoval v Itálii. Neuměl anglicky ani francouzsky, takže lekce praktické polšino-slovenštino-češtiny mohla začít :-) Ale jo, dalo se. Já jemu jsem rozuměla víc než on mně. Holt ta moje směsice tří jazyků je asi moc origální a společnost na ni ještě není zvyklá :-D

V pátek večer jsme toho moc nedělali. Seznámila jsem se s Olinou maminkou Marií, tatínkem Zbyškem a bráchou Sebastianem. Hned jsme si všichni začali tykat, což bylo fajn. Povečeřeli jsme a bylo dobře. Rodinnou večeři jsem nezažila ani nepamatuju! Olini rodiče umí jen německy, což zase neumím já, takže třídenní polská konverzace byla zaručena ;-) Bylo to fakt zajímavé. První den mi Ola překládala a už v sobotu odpoledne jsem s rodiči celkem bez problémů konverzovala.


Sobota 3. 4. 2010

Ola musela psát nějakou práci do školy, takže jsem byla vydána na pospas celodennímu vaření jídla na svátky s maminkou. Naučila jsem se slova jako loupat, držet, míchat, vařit, nějaká ta jídla a hlavně jsem mohla okoukat neuvěřitelně dobré Mariiny recepty. Už ji mám přidanou na FB, takže si o ně řeknu a na starý kolena možná začnu i něco vařit :-D

Než se ale rozkecám dál, tak bych měla vysvětlit, jak vlastně takové polské velikonoce probíhají.

V sobotu dopoledne se jde s košíkem, ve kterém je jídlo, do kostela. V košíku je od každého kousek: bábovka, klobása, velikonoční vajíčko jako symbol života a ještě jsme tam měly čokoládu, kterou jsme daly do sbírky pro chudé lidi. V kostele se odehraje krátká mše a na konci mše kněz jídlo posvětí svěcenou vodou. V tento den chodí do kostela úplně všichni. I ti, co běžně nechodí (např. Ola). Velikonoce jsou pro Poláky ještě důležitější než Vánoce.

Ola, já a Olina kamarádka z dětství - Gosia. Všechny s košíčkem

Hned naproti domu Oliných rodičů je tento kostel

Všichni jdou s košíčky z kostela - mše je o velikonocích každou půlhodinu

Pak se celý den vaří několik jídel, aby se to mohlo v sobotu, v neděli a v pondělí jíst :-) My s Marií (Olinou maminkou) navařily snad 4 různá jídla a 3 buchty. Ola (studuje psychologii) psala svou výzkumnou práci o přátelských vztazích v souvislosti s životem v zahraničí. Já jsem ze začátku byla celkem překvapená, že mám jako vařit, že Ola nemá čas a že není nějaký jiný plán. Myslela jsem, že se třeba půjde někam pařit s kámošema, ale to jsem se tedy spletla :-) Svátky se v Polsku tráví s rodinou a basta. Žádné pařby nehrozí (u nás lidi choděj do hospody i na Vánoce:-D). Však se mě taky před Velikonocemi několik lidí ptalo, jestli jedu na svátky do ČR. Fakt jsem to nechápala, protože pro nás to není takový svátek a navíc české Velikonoce už přece znám, takže ty polské jsou pro mě mnohem zajímavější. Ale pak jsem pochopila. Tady drží rodina víc pohromadě a Velikonoce bez rodiny si tu nedokáží představit.

No, jak už jsem říkala, byla jsem chvíli trochu zklamaná z dosavadního dění, ale celkem rychle jsem v hlavě dokázala přehodit výhybku a začala se na věc dívat pozitivně. Snažila jsem se přiučit kuchařskému umění (třeba se jednou bude hodit;) a mluvit a rozumět polsky. Marie je fajn ženská, takže jsme kecaly a pohoda. Navíc, jak jsem čím dál víc rozuměla,  co si jednotliví členové říkají, tak jsem začala pronikat do vztahů v rodině a objevovat role a postoje. Je to fakt haluz takhle si někoho vzít do rodiny. Je to celkem zásah do soukromí. Zjistila jsem totiž, že manželství Oliných rodičů úplně nefunguje. Postupně jsem to celé rozklíčovala. Jsem si jistá, že jednou ze mě bude rodinná poradkyně :-)


Neděle 4. 4. 2010

No, ale jeden den vaření mi celkem stačil. Neděle už byla ryze sváteční. Prostě taková rodinná pohoda a nekončící hostina. Dopoledne Olin brácha s taťkou dovezli babičku z nemocnice. Má Parkinsonovu nemoc a její motorická soustava ji už neposlouchá natolik, že není schopná se sama o sebe postarat. No, musela jsem to chvíli rozdejchávat, protože té babičce už vlastně není pomoci a připomnělo mi to, no..., asi víte co :'-( Pořád to bolí, ale asi už jsem se po půl roce zase vrátila do normálního života (teda doufám). I pro Olinu rodinu to byl trochu nápor na nervy a já jsem byla celkem ráda, že jsme po obědě s Olou odešly na procházku.  Bylo nádherně a Betynka byla štěstím bez sebe :-) Ola mi ukázala svůj gympl a taky místo, kam chodili za školu. Musím říct, že bych tam určitě taky ráda a často chodila, protože to místo vypadalo pohádkově. Byl to kráter vyhaslé sopky se sopečným jezírkem. Okolo byly čedičové skály... no, koukněte sami, jak to tam bylo pěkné.

Vyhaslý kráter sopky

Po cestě jsme se stavily pro Olinu tetu a babičku (z mamčiny strany) a vrátili se k Ole domů. V neděli a v pondělí se totiž navštěvují příbuzní navzájem a ochutnávají, jak se komu povedla bábovka nebo pečené maso. Super jsme pokecali. Babička i teta jsou velmi pokrokové a mají super názory. V tu chvíli mi došlo, odkud je Ola taková akční a pohodová. Rodinná atmosféra jejích rodičů mi totiž až tak v pohodě nepřišla, tak jsem pořád nevěděla, jaktože je Ola jiná. 


K večeru jsme šli vyprovodit tetu a babičku zase domů a šly jsme juknout do centra Lubańu. Tam jsem si všimla něčeho pro mě velmi zvláštního, co jsem ještě neviděla. Uprostřed historického centra byly paneláky! Je to proto, že Lubań byl za války rozbombardován a některé původní domy byly tak zničené, že nezbývalo než je zbourat a místo nich postavit nové. A vzhledem k tomu, že byli u moci komunisti, tak jaké jiné domy mohly vzniknout :-)

Olina babička, Ola a Olina teta

 Městské hradby s panelákem v pozadí

No, večer jsem pak byla svědkem rodinného incidentu díky nezodpovědnosti a opilosti tatínka. Jak říkám, je to odvaha vzít se někoho úplně cizího do rodiny, ještě když rozumí, co kdo říká :-D




Pondělí 5. 4. 2010


Pondělí bylo super a akční den. V neděli jsme se celý den něčím ládovali, takže v pondělí se jako už tradičně v Olině rodině, šlo na výšlap do hor. Vydaly jsme se ale jen samé baby. Já, Maria, Ola a Betynka. Když jsme dorazily do známého lázeňského podhorského městečka Świeradów Zdrój, tak jsem nejdřív myslela, že zhynu zimou. Bylo tam minimálně o 5 stupňů míň! Naštěstí Olina maminka myslí na vše a vzala nám staré zimní bundy. Takže nakonec pohoda. A po cestě na Jizerskou Polanu jsme se slušně zahřály :-) Je ve výšce cca 800 m n. m., takže slušný kopeček. Byl tam ještě sníh a snad i mrzlo. Byla to taková mítina na hoře kousíček od hranice s Českou republikou. Prý tam dřív byla vesnice s 200 domy. Všichni se tam živili přeshraničním obchodem. Jednoho dne však přijeli "osvoboditelé" Rusové a celou vesnici srovnali se zemí. Lidi buď zabili nebo přestěhovali.

A šlapeme nahoru ;-)

Betynka stále plná síly

Jediné stavení, které zůstalo, byl bývalý hostinec, jehož majitel byl zabit přestože zadarmo ruské vojáky pohostil. Nedaleko chaty má pomníček. Došly jsme do chaty, která je  dnes normálně otevřená.

Zbytky domu

Bydlí tam jedna rodina a stará se o ni. Dá se tam pronajmout pokoj a vegetit v pustině bez lidí. Jídlo a pití člověk musí mít svoje, ale i tak zajímavé vydat se na dovču do takového prostředí. Dovedu si tam představit chlastací a spací víkend. Víc bych asi nedala, bo tam široko daleko není vůbec nic. Jen lesy. No, prohlídly jsme chatu, najedly se a šly zpátky. Protože jsme měly ještě nějaký čas, koukly jsme ve Świeradówi Zdrój do lázní s minerální vodou. Jen na skok. Po půl hoďce už jsme naskočily do auta a vydaly se směr Lubań. Betyna spala celou cestu jak zabitá :-D. Přece jen 4 hodiny v horách jsou 4 hodiny v horách :-) Ale zvládla to dobře babča jedna. 

Uvnitř chaty

Uvnitř chaty

  

Uvnitř lázní v Świeradów Zdrój

 

Betynka po horské túře usla v autě jak špalek

No, a to už je skoro konec mého pobytu u Oly. Doma jsme se už jen najedly, zdřímly si, já jsem se sbalila, navštívily jsme ještě jednou Olinu lubańskou babičku, dědu a tetu, která normálně žije v Opole, ale na svátky přijela. Hahaa, teď jsem si vzpomněla, že ta teta právě randí se třema týpkama najednou a vybírá toho pravého. :-D Myslím, že to tak budu taky praktikovat ;-) Proč ne, že? Více kandidátů, větší kvalita, to je prostě statisticky dokázáno :-)  Manžel Oliny tety se totiž před několika lety zabil při autonehodě, a tak teta začala hodně cestovat po světě a očividně už zase shání toho pravého muže pro ni.

A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Byl to úúúúúúúžasný víkend plný úúúúúžasných a inspirativních lidí ;-)

SpringCo 2010 - H4TF Track

Tak jsem si myslela, že polská národní konference vydá na celý příspěvek a už si nejsem tak jistá :-) Bylo to fajn, ale uvidíme, jestli se to bude dát popsat.

Pátek 26.3.

 

Původně jsem strašně váhala, jestli jet nebo ne. Po několika zkušenostech tady jsem zjistila, že Poláci jsou špatní organizátoři, takže jsem se bála, že konfera bude stát za h.....  A jeďte si někam 600 km tam a zase zpátky za něčím, co stálo za prd. Organizace byla opravdu chaotická. Dva dny před konferencí jsem ještě nevěděla, jestli mě vůbec vzali na track, protože mi asi nějakou technickou chybou nedošel e-mail. Na poslední chvíli se měnilo místo konání na místo o dalších 200 km dál od Wroclawi, byly zrušeny 2 tracky, protože nevim proč, zrušil se 1 den agendy, odvolali Mojcu jako chaira, přestože ho nechali nejdřív dojet do Varšavy a až pak mu to sdělili... Takže obavy byly oprávněné. Volala jsem s Mojcem a  vyptávala se ho, jaká bude agenda. On mě ujisitl, že bude dobrá, tak jsem dala na jeho slova a po půlnoci 26.3. jsem společně se dvěma dalšími AIESECáři z polytechniky Gosiou a Szymonem vyrazila vlakem směr Łuków (kousek od Varšavy). Betynku mi hlídal majitel domu. Je fakt zlatej :-).

Poprvé jsem spatřila wroclawské hlavní nádraží (Dworzec Glówny) - z venku vypadá jako hrádeček, zevnitř jako vybydlenej squat :-) (to jsem se ale bála vyfotit, bo tam chodily podivný individua, tak jsem nechtěla budit dojem nějaké zazobané turistky)

Po 8 hodinách cesty a jednom přestupu nás uvítala "vůně" domova. Někdo prostě musel v tom baráku hned u nádru pálit zvířecí trus, jinak si ten smrad nedokážu vysvětlit :-D Rychle jsme se přesunuli před nádražní budovu, kde jsme našli obchod s potravinami. Postupně jsem se dozvídala, jak to na takové polské konferenci chodí a zjistila jsem, že alkohol si musí každý obstarat ve vlastní režii. Když jsem Polákům říkala, že máme jako partnery hned několik předních českých pivovarů, které nám poskytují pivo zadax, tak  na mě s úžasem hleděli :-) A řeknu vám, bylo to znát, že tam to nainkindované pivo chybělo. Jo, a v tom obchodě žádnej chlast neměli. To se  v ČR nemůže stát :-D

Moji spolucestující z Wroclawi - Szymon (bývalý TL) a Gosia (současná VPF)

 

Agenda začala dvěma sessions od dvou alumni (oba mladší než já, haha:) a hodnotila bych je jako průměrné. Nic moc mi nedaly, ale úplná nuda to taky nebyla. Ani už nevím, o čem byly, protože z nich nemám žádný hmatatelný výstup. Jednu z nich mimochodem deliveroval bývalý brněnský CEED za Evčina termu jménem Kuba. Pozdravuje celé EB 2005/6. V podvečer přišla session v polštině :-P. Byla o  životopise, motiváku, pohovoru a AC. Rozuměla jsem tak 70 %, protože to byla známá problematika. Zůstala jsem tam jenom kvůli té polštině, abych se pocvičila.

Site byl moc pěkný - výhled od chaty na rybník

 

No, a po večeři na mě padla únava, protože jsme celou noc procestovali a jelikož další session měla být zase v polštině a já už byla moc unavená na to ten cizí jazyk vnímat, tak jsem si řekla, že si na 2 hodinky zdřímnu. Nechala jsem si od OC koupit vínko a byla odhodlaná po spánku vyrazit na party. Jenže, co se nestalo :-) Martinka usnula a probudila se až už bylo na party příliš pozdě :-) Musím ale říct, že toho vůbec nelituju. Party prej za moc nestála a navíc jsem byla nádherně vyhajaná na celodenní session s Houstonem Spencerem.

Sobota 27.3.

Houston je bývalý AIESECář a dostal v UK ocenění jako významný alumnus. Pracoval jako konzultant McKinsey a v současnosti pracuje v Alcatel Lucent. Jeho session byla pro mě ta nejlepší session, kterou jsem kdy zažila. Byla o naší budoucnosti (Life After Now). Jak si stanovit životní cíle a jak jich dosáhnout. Byla o tom, že nic není nemožné a že nikdo vlastně pořádně neví, co chce v životě dělat a přesto to dokáže mnoho dosáhnout, být šťastný, prožít život podle svých představ. Důležité je poslouchat svůj instinkt, svoje nejniternější přání a jít za hlasem svého srdce. Uváděl hodně příkladů ze života (i vlastního) a to bylo hodně inspirativní.

Houston během session - celou dobu mezi námi chodil a dal do toho všechno

Za celou dobu jsem se nepřistihla, že bych přestala dávat pozor nebo se dokonce nudila! Bylo to prostě úúúúžasný. I všichni ti lidi a atmosféra se neuvěřitelně během dne proměnili. Na začátku v místnosti seděla celkem arogantní a sobecká individua (ne všichni samozřejmě, ale bylo jich tam dost, cítila jsem to z nich a byli mi dost nesympatičtí) a během dne jako by se něco zlomilo. Jako by ti lidé sžíraní vnitřními komplexy a nejistotou (ty se snažili zakrýt tou arogancí) dostali naději, že nic není nemožné a všechno se dá dosáhnout. To těm lidem dalo teplý vnitřní pocit, svobodu, naději a sebedůvěru. Velmi se otevřeli a už  najednou nebyli středobodem vlastního zájmu. Poslouchajíc nápady a tužby ostatních účastníků si uvědomili, jak zajímaví a inspirativní lidé běhají po této planetě a že se od nich mohou hodně naučit a společně s nimi toho hodně dosáhnout. Všechno to v podstatě byly věci, o kterých už jsem četla, věděla a zažila je, ale člověk rád zapomíná, takže jsem ráda, že jsem se ve všem znovu utvrdila :-) Bylo tam i pár nových zjištění, ale ne všechna jsou takto veřejně publikovatelná :-) Cítila jsem se fakt úžasně. Moje nálada se otočila o 360 stupňů!

Pauzička během dne - všichni byli plni energie a bylo to z nich cítit :-)

Pomocí coachingu jsme s jednou holčinou přišly na to, že není potřeba se stresovat tím, že já osobně ještě úplně přesně nevím, co bych chtěla v profesionálním životě dělat. Prostě si potřebuju pár věcí vyzkoušet a pak uvidím (balvan mi spadl ze srdce;). Proto jsem se rozhodla přihlásit do několika trainee programů v nadnárodních společnostech. Držte mi palce a jestli někdo víte o nějakých super programech a pracovních příležitostech, tak mi dejte vědět.

No, a celkově jsem se cítila být povznesená, inspirovaná, plná chuti do života (a že mi poslední dobou dooost chyběla nebo byla při nejmenším jak horská dráha:).

No, a hádejte co? Žádná party se ten večer nekonala, bo byla legislativka (volba NST). Všechny to samozřejmě nezajímalo, tak jsem si říkala, že v jedné místnosti bude legislativka a ve druhé může být v pohodě party. Jenže OC bylo příliš líné. Tak jsme se s pár lidma domluvili a šli jsme pít na pokoj. Byli mezi nimi i ti dva alumni, co nám den předtím "přednášeli" a taky Houston. Byl ale následující den domluvenej na oběd s manželkou, tak si dal dva panáky a šel spát. Ve 4 ránu musel zvednout kotvy ze situ.

Room party s Houstonem a pár AIESECáři

Já jsem si dala jedno pivko a pár panáčků Zubrowky a najednou jsem byla jak dělo. To jsem fakt nechápala, jak mě taková troška mohla tak skolit :-D Mám decentní okénko, jenom vím, že jsem odmítla jeden návrh na společně strávenou noc a zapomněla u někoho na pokoji kabelku úplně se vším. Druhej den jsem ji pak hledala a nepamatovala si číslo pokoje... (he).  Pokojových party bylo totiž více a já jich vystřídala několik. Naštěstí jeden klučina, kterého jsem potkala na schodech, měl lepší paměť než já a společně jsme ji našli.

Neděle 28.3.

Ten alkohol (1 pivo a 2-3 panáky Zubrowky) mě tak skolil, že jsem nebyla schopná vyhrabat se z postele před polednem. A já že si pospím do 10... chacháááá, to nějak nevyšlo. Bolela mě hlava celej den a agendy jsem se samozřejmě nezúčastnila. Byla v polštině a po Houstonovi stejně už nemohlo následovat nic srovnatelného, takže mě to nijak zvlášť nemrzelo. Ten den už se nic moc neodehrálo. Trochu jsem pokecala s některými lidmi, rozloučili jsme se a bylo po konferenci. Domů do Wroclawi jsem dojela někdy po půlnoci.

Na celé té konferenci mě mrzela jen jedna věc. Že jsem si neužila žádnou crazy party a celkově ta atmosféra nebyla jako na AIESEC konferenci. Strašně chyběly plenárky, které by stmelovaly oba tracky (ještě tam měli LCPs něco jako naše PTC), lidi nebyli tak crazy jako u nás... Žádné super zážitky s lidma kolem. Asi nedostatek toho chlastu :-D Žádné gossipy. Jenom takové celkem běžné rozhovory. No, nevadí. I tak to byla super konfera ;-)

Nakonec je to docela slušnej příspěvek, to jsem ráda, že jsem si to tak zaznamenala ;-) Hlavně toho Houstona. Kdyby byl mladší (je mu přes 40), tak se do něj snad zamiluju :-D

Social Life

Tak, čas nám trochu postoupil a já jsem si tu už celkem zvykla a taky nějakých těch společenských akcí jsem se zúčastnila :-). Zatím tu nemám žádné hluboké přátelské vztahy (to se snad ani za takovou krátkou chvíli nedá), ale už tu mám pár oblíbenců.

A jak jsem se vlastně rozhodla tu sociální síť, o které jsem se minule zmiňovala, budovat? Samozřejmě, zúčastňováním se AIESEC akcí jako jsou LC meetingy, party po nich, chystám se na polskou národní konferu, byla jsem mrknout na wroclawské Career Days... Taky jsme zašli na pivko s kolegy z práce, setkala jsem se s kámoškou z Erasmu a jediné, co jsem ještě nerealizovala, je návštěva nějakého zájmového sdružení či sportu, co jsem chtěla. Problém je trochu v tom, že 2 měsíce je strašně krátká doba na to, abych někam začala docházet jako třeba Menia chodila na capoeiru. Takže v této oblasti to moc nevidím.

No, a jaké to všechno za uplynulý týden a něco bylo?


LC meeting AIESEC Wroclaw UE (University of Economy)
11.3.2010

Začnu LC meetingem druhého wroclawského LC (Wroclaw UE). Musím říct, že jsem z nich byla úplně nadšená, protože mi atmosférou strašně připomínají AIESEC Brno :-) Na LC meetingu bylo živo, srandičky, hned jsem se tam dala do řeči s pár lidma, kteří se o mě a o ČR strašně zajímali a po meetingu jsme zašli do jednoho fajn music clubu, kde pěkně hráli a AIESECers řádili na parketu. Jo, a taky vypadají víc zorganizovaně než moje hostovské LC Wroclaw UT). Je jich asi 70, takže musí :-)

LC Wroclaw UE (University of Economy) na LC meetingu

Zapředla jsem během večera několik zajímavých rozhovorů se zajímavými lidmi o českých filmech (oni je tu fakt mají rádi:), o češtině, o práci, o jejich Career Days, nová finančačka by se mnou chtěla blíže probrat fungování mého finančního týmu... No, co vám budu povídat, už se na ně zase moc těším, jen mě tak napadá, že nevím, kdy bude další LC meeting. Oni je totiž nemají každý týden jako my. Na konferenci si to kdyžtak vynahradíme (bude teď 25.-28.3.).

V hudebním klubu Ra Bar Bar - dancing like crazy :-)

Já, Dorka a Aga

Bruslení s mojí buddy Martou
12.3.2010

Tohle byla celkem krátká story, protože jsme trochu neodhadly časovou náročnost obouvání bruslí a já navíc měla jednu brusli nějak moc utaženou, takže mě furt bolela noha, až se mi udělal fajny puchyř, který se mi ještě nezahojil. No, aspoň jsem zjistila, že mám bruslák jenom tady kousek přes řeku, že jsem bruslit ještě úplně nezapomněla a že preferuju letní sporty nad zimníma :-)


Setkání s Basiou z Erasmu
14.3.2010

Napodruhé se nám podařilo sejít se s Basiou, se kterou jsem byla před 3 lety v Nice. Domluvily jsme se, že půjdeme do Historického muzea v Královském paláci (Palac Królewski) a pak k ní na večeři. Basia vzala svého přítele a kámošku ze Sociologie (obor, který Basia studuje společně se stavebním inženýrstvím) a já vzala moji buddy Martu.

Já jsem se trošičku ztratila po cestě do muzea, tak jsem pofotila okolní budovy, které jsem téměř 100% považovala za ten palác :-D. Ale přišla jsem pozdě jen o 5 minutek. A v tom mi píše Basia, že mají zpoždění. Hahaaaa, tak jsem si hned zavzpomínala na staré dobré časy na francouzské riviéře, kde když se řeklo sraz v 8, tak se v 9 začali trousit první nadšenci. C'est la France ;-) No, a nám s Basiou se tento ležérní styl vždycky líbil :-).

Tak jsme s Martou počkaly v kavárně, asi po půl hodině ti tři dorazili a mohli jsme se vydat do komnat paláce objevovat historii města Wroclaw. Bylo to moc zajímavé. Já a Basia jsme měly času dost a debatovaly jsme nad exponáty a ostatní běhali sami o 3 komnaty před námi :-) Basia toho o histori Wroclawi věděla strašně moc, takže jsem se toho spoustu dozvěděla. Co znamená wroclawský znak (see the picture bellow), proč se čtvrť "Psie pole" (Psí pole) jmenuje tak, jak se jmenuje (odehrála se tam krvelačná bitva a zemřelo v ní hodně lidí, no, a na mrtvá těla se seběhli psi a ožírali je), kde se vzali ve Wroclawi desítky malých sošek trpaslíků (to byla recese opozičních stran komunistů v období kolem převratu, takže tu trpaslíci nejsou tak dlouho), viděla jsem fotky ze záplav v roce 1997 a dozvěděla jsem se, že ty záplavy způsobili Češi vypuštěním hrází... zjistila jsem, že je toto město moc zajímavé, že bylo v minulosti hodně důležité a že je hodně provázané s českou historií (a to nejen záplavami:).

Na nádvoří Královského paláce - Bobi, Basia, Marta, Basiina spolužačka (jsem skleróra:)

Večeře u Basii byla taky moc fajn (měli jsme smažený řízeček, brambory, salátek z bílé řepy a zákuseček, mňam). My s Basiou jsme převážně vzpomínaly na staré dobré nicejské časy a ostatní se nás vyptávali. Hlavně Martu to hodně zajímalo, protože se rozhoduje, kam na Erasma a Francie je jedna z možností. Myslím, že se ten večer do Francie zamilovala :-). Taky jsme trochu řešili školu a chvílemi se bavili česko-polsky a já jsem si připadala jako malý děcko, protože jsem pořád opakovala zvláštně znějící polská slova tak, jako to dělají děti, když se učí mluvit ;-) Super to bylo. Jsem strašně ráda, že jsem Basiu viděla a taky jejího přítele (mimochodem má práci, kde hodně cestuje, takže byl několik měsíců v Japonsku a teď se chystá do USA, takovej sympaťák to byl a má albánské příbuzné a rozuměl celkem česky, protože prý jsou si albánština s češtinou podobné - to byla pro mě novinka:). Po celém tom dni jsem usnula jak mimino :-)

U Basii na večeři - Marta se nerada fotí, takže chvíli nezapózuje :-)

Tour de Pub s kolegy z práce
15.3.2010

Už v minulém příspěvku jsem psala o tom, že jsem se se šéfem bavila o nějaké neoficiální firemní akcičce. Šéf oslovil kolegyni Aniu a Ania to zorganizovala :-). Nakonec nás sice nešlo moc, ale Ania říkala, že je to normální, že lidi místo aby šli na nějakou akci, tak na poslední chvíli jim do toho něco vleze nebo mají moc práce, a tak jsem se tím nezalamovala a byla jsem ráda, že šla aspoň Natálka, Ania a Jacek. Nejdřív jsme zašli na jídlo do hospody s tradičním polským jídlem, která se jmenovala Chatka nad jatky (znamená to to samé, co v češtině). Vařej tam moc dobře a velký porce, takže ti, co za mnou přijedou, budou moct ochutnat, protože je tam určitě vezmu. Pokecali jsme o tom, jak se kdo ocitl v Pentagon Research a co děláme a neděláme a tak.

Po jídle jsme změnili lokál. Já se chtěla podívat do hospody, o které mi AIESECers říkali, že se jmenuje Czeski film. Koukli jsme dovnitř a jelikož to byla celkem normální hospoda s českým pivem a českými nápisy, tak jsem jen pofotila, co se dalo a vydali jsme se na Rynek do domácího pivovaru jménem Spiz (to "z" má být s tečkou).

Před hospodou Czeski film

Bylo vidět, že se tam asi celkem rejžujou prachy. Je to hned vedle známé radnice na hlavním náměstí, bylo tam narváno (a to bylo pondělí) a vypadalo to tam dost komerčně. Interiér fajn, ale co mi tam neladilo k tomu, že to měla být taková tradiční hospoda a i tak na první pohled vypadala, že na stěnách byly vycapené plazmy, na kterých běžel fotbal a že hudba, co tam hrála, byla taky hoooodně komerční. Ale bylo fajne. Tentokrát se rozjela diskuse na téma jednoho kolegy z práce. Jacek nás po jednom rychlopivu opustit, protože šel na koncert nějaké mladé francouzské zpěvačky a babská drbárna už jela. Ale bohužel to nebyly drby, alébrž pravda. Je to ale na dlouhé vyprávění a je to tak trochu diskrétní, takže to až osobně s těmi, které to bude zajímat ;-)

U vchodu do minipivovaru a hospody Spiz

Po dvou pivkách jsme se rozhodly, že je čas jít tančit. Ještě jedna kolegyně z práce byla zrovna v baru jménem Opium, tak jsme šli za ní. Funguje to tam tak, že člověk zaplatí 10 zlotých (cca 65 Kč) za vstup a pak může celej večer pít pivo zadarmo. Ostatní chlast zadarmo samozřejmě není. Natálka bydlí kousek od toho baru, tak přivedla svýho manžela, kterého potkala na Erasmu v Německu. Je to takovej sympatickej Američan s mexickými předky, kterej učí v Polsku angličtinu. Dobře jsem s ním pokecala. Ptal se mě, co si Češi myslí o Američanech a tak jsme tam potom rozebírali vztahy mezi národama a taky to, že bychom se oba chtěli podívat do Latinské Ameriky. Taky jsem se tam chvílemi bavila s kamarádem té naší spolupracovnice (Gosia se jemnuje), který s ní studuje na záchranáře. Jmenoval se Konrad a je to Polák (narodil se tu), ale jeho maminka je Alžířanka. Ania tvrdila, že po mě jede. Nevím, ale je to možné :-).

V Opiu - já, zapomněla jsem jméno, Konrad, Ania, Natálka, Natálčin manžel James

Nakonec jsme si ani moc nezatančili, protože v Opiu hráli takovou tu diskofilní hudbu, která teda mě osobně vůbec nezvedá ze židle. Ania tvrdila, že jí ta hudba taky nesedí. Ale možná dobře, že se nám tam úplně nezalíbilo, protože jsme stejně museli druhý den do práce a kdoví, jak by to dopadlo, kdyby hráli dobře :-D (se znám).

Celkově ten večer byl fajn. Jsem strašně ráda, že jsem trochu poznala Aniu, Natálku, Gosiu a Jacka a určitě s nimi chci v brzké době zase někam vyrazit. A teď třešnička na závěr... chvíle napětí... celý večer nám platil šéf 8-). On je fakt zlatej.


Wroclawské "Dni kariery" aka Career Days
16.3.2010

Rozhodla jsem se, že se musím podívat, jak ty jejich Career Days vypadají. A dobré to bylo. Měli strašně moc firem (asi 50) a zalíbilo se mi tam pár Management Trainee programů, takže se o ně budu ucházet. Byly to firmy jako Accenture, Mars, Unilever... Jsou to nadnárodní firmy, takže může člověk pracovat jako doma, tak na nějaké zahraniční pobočce, což se mi samozřejmě strašně líbí. Nechyběli ani finanční instituce a technické firmy hledající technicky vzdělané lidi, ty jsem ale nenavštívila, protože to pro mě nebylo relevantní.

Wroclawská Polytechnická univerzita z venku - tam se to celé odehrávalo

No, a jak jsou ty polské Career Days vlastně zorganizované? Úplně jinak než ty české. Polské CD jsou série lokálních CD na univerzitní půdě. A jsou to klasické veletrhy práce (bez  individuálních setkání) a pak různé workshopy a tréninky, ne které se dá zahlásit přes web. Takže bych řekla, že naše CD jsou o něco bohatší, ale podle porovnání letošní české a polské účasti firem se zdá, že to nehraje takovou roli. A to je to pro ty polské firmy mnohem náročnější než pro naše, protože některé se prezentují na více univerzitách, tudíž několik dní po sobě cestují... Naše si místo do kanclu v Praze zajdou do Hotelu Diplomat tak v Praze. Takže by to chtělo udělat hlubší průzkum, aby se odhalila příčina. Může to být proto, že Polsko je zkrátka cca třikrát větší země :-)

Stánky na Career Days 2010 ve Wroclawi

 
Co jsem taky hodnotila kladně bylo, že se na polytechnice sešli studenti z univerzit z celé Wroclawi, takže to nebylo jak na MZLU nebo ESF na jobfair, kdy se účastní převážně lidi z dané fakulty, během vyučování je na chodbách pusto a prázdno a během přestávky se na 10 min nahrne spousta lidí, poberou letáky a reklamní předměty, nic se nedozví a utíkají zpátky na vyučování. No, jsem ráda, že jsem tam byla. I AIESECers byli rádi, že mě vidí a dávali se se mnou do řeči :-). Následující den večer po Career Days byla afterparty otevřená pro všechny AIESECers (ne tedy jen pro organizátory), ale na tu jsem bohužel nešla, protože jsem byla unavená ještě z té firemní Tour de Pub a vytuhla jsem :-D.

Holky z AIESEC u vchodu rozdávají Career brožurky a podávají informace

AIESEC stánek nesmí chybět ;-)

Stánek organizátorů s občerstvovacím koutkem a v něm vždy vysmátá Dorotka :-)

Druhý LC meeting Wroclaw UT a studentská hospoda Tawerna
18.3.2010

Ve čtvrtek už jsem byla zase odpočatá a vyrazila jsem na LC meeting mého hostovského LC. Lidí bylo tentokrát mnohem víc, protože to bylo těsně po LCC (Local Committee Camp), takže přišli nováčci a taky nějací starší členové, které jsem předtím neviděla. Nejpozitivnější věc večera bylo to, že po LCM za mnou přišla Ola, kterou jsem viděla poprvé v životě a řekla mi, že mě vezme na Velikonoce k nim domů do Lubinu (oni si tu berou trainíky na svátky celkem běžně). A že mají doma králíka a kočku, takže Betynka se v tom zvěřinci v pohodě ztratí :-D. No, jsem zvědavá, jak si bude rozumět s králíčkem :-D :-D :-D. Každopádně jsem nadšená, že vytáhnu paty z Wroclawi a podívám se do Sudet. Navíc Ola je taková extrovertní a kamarádská, takže si myslím, že to nebude mít chybu ;-) V práci ci vezmu 1-2 dny volno a tradááá na Velikonoce.

Po LCM se šlo do Tawerny, což je hospoda hned vedle univerzity. Tam jsem se dala do řeči s jedním "šílencem", co studuje architekturu. V LC toho moc nedělá, protože prý zjistil, že nesnese mít zodpovědnost :-D. No, je to takový spíš umělec. Vzdělanej, umí dobře anglicky, má zajímavý názory, ale pro praktickej život nepoužitelnej. Zapovídal se se mnou a už se mě nepustil. Dokonce mě zval k němu domů, že tam můžu počkat, až pojede noční bus. Hahaaaaa, jasan, známe ;-) Takže jsem to samozřejme odmítla. Ale klidně ho ráda ještě někdy uvidím, protože je fakt zajímavé potkat se s člověkem, který vnímá realitu trochu jinýma očima.

Budoucí architekt Konrad z Opole (napodobení sochy "Myslitel" od Rodina)

Toto je originál sochy v Saint Paul de Vence vyfocená pře 3 lety na Erasmu ve Francii :-)

Jeden z trainees coordinators - Adam (který mi mimochodem sehnal tohle super bydlení) - s Dorkami (vlevo taky trainee koordinátorka, vpravo budoucí finančačka)

Vytrvalé zlaté jádro, které se mohlo zúčastnit soutěže o nová Marlbora - vpravo vepředu budoucí LCP Milosz a vlevo vepředu moje velikonoční hostitelka Ola (alespoň její vlasy:)

Noční fotečka nejstarší budovy wroclawské polytechnické univerzity

Diversity weekend
21.3.2010

Tak se říká víkendu, kdy se sjedou praktikanti různých národností z různých koutů Polska do jednoho hostovského města a tamní AIESECers pro ně připraví víkendový program. Wroclavští vymysleli na sobotu global village, procházku městem, večeři a party, a na neděli prohlídku Raclawické panoramy a terénní hru v centru města. Já jsem se rozhodla vynechat global village a procházku městem a na sobotní party se mi tak trochu podařilo vytuhnout :-D Byla jsem nějaká mrtvá, no. A jak jsem se pěkně vyhajala :-) V neděli jsem měla úžasnou náladu a pěkně jsem si to všechno užila. Byli jsme mrknout na tu Raclawickou panoramu (slavný panoramatický obraz, na který se jezdí dívat turisti z celého světa), do katedrály, na jeden most tady jsme si každý připevnili visací zámek a mohli jsme si u toho něco přát, šli jsme na vyhlídkovou věž a vyslechli si spoustu příběhů z historie o různých významných místech a pamětihodnostech Wroclawi. I kraťoučké video o praxi jsem s Adamem z Diversity teamu stihla natočit (když jsme čekali na skupinku zbloudilých praktikantů převážně z Číny :-D).

Náš tým začal orientační hru u katedrály sv. Jana Křtitele (patrona města) na Ostrově Tumski

 Tady Candy z Filipín (učí AJ ve Waršavě) věší svůj zámek na Most Tumski

Tady náš tříčlenný tým (Martina z ČR, Sharon z USA a Candy z Filipín) bojuje šavlemi na nádovoří Wroclavské univerzity pod sochou, kterou vytvořil jeden student a váže se k ní moc pěkný příběh :-)

Celý den na tom krásném jarním vzduchu, no, co víc si přát? :-) A na závěr jsem zašla s Agnieszkou z Diversity teamu, Nanem (bývalý brazilský trainík, toho času v Polsku již normálně zaměstnán) a Supreetem (indický trainík) do jedné suprové indické restaurace na úžasné pravé indické jídlo a vzhledem k tomu, že jsme si těch 900 g daly s Agnieszkou napůl, tak to nebylo ani moc drahé (cca 150 Kč). Všechny své návštěvy tam můžu případě zájmu vzít, aby taky ochutnaly ;-). A ještě pár foteček na pokochanou :-).

Tuhle ulici miluju. Jmenuje se "Na Jatkach", protože ty staré domečky dříve sloužily jako jatky, což připomínají ty sochy zvířátek. Taky je tam prý nějaký dobrý klub. Hned při první příležitosti se do něj vydám ;-)

Výhled na hlavní náměstí (Rynek) s radnicí (Ratusz) z věže kostela sv. Marie Magdalény

 

 Radnice víc z blízka - je to asi nejslavnější budova ve Wroclawi

A tady nám začalo pršet, tak jsme se schovali do Mekáče a kolem zrovna jel koník :-)

 Jo, a taky pojedu na polské SpringCo na H4TF track, takže to se strašně moc těším. To určitě vydá na celej příspěvek :-). A přestavte si, že Betynku mi pohlídá majitel domu. On je fakt zlatej a je do ní úplně zamilovanej. Sám od sebe ji začal okolo poledne venčit, aby tady nemusela být celý den zavřená. Takže to se jí určitě líbí a mě to samozřejmě taky nevadí.

Fotky jsou tentokrát na facebooku i na Picase.

Všechny fotky zde: http://picasaweb.google.com/martina.bartu

Jak się tutaj w Polsce mam :-)

Můj příjezd

Původně jsem do Polska měla jet 20. února 2010, ale hned v pondělí po Big Pigu mě skolila angína (asi to ponocování na Big Pigu a taky stres a únava z NEXTu), takže jsem hezky vyfasovala od doktorky antibiotika a protože mám s angínami už svoje zkušenosti, tak jsem se rozhodla nic neriskovat a svůj odjezd o týden posunout. To bylo vtipné, protože jsem psala asi 5 lidem (z AIESEC a z firmy), se kterými jsem byla tady v Polsku celou dobu v kontaktu, že přijedu o týden později a ani jeden na můj e-mail nezareagoval! Hmm, jsem si říkala, asi nějaká kulturní odlišnost, kterou musím vyzkoumat (pracuje se na tom;). No, tak nakonec se ozval den nebe 2 před mým odjezdem jeden z trainees coordinators (AIESECář Adam), který mi sehnal bydlení a v pohodě jsme se domluvili, že mě bude čekat a dá mi klíče od pokoje. No, a tak jsem tedy přijela v sobotu 27. února v 8 večer na místo určení :-). Náš taťka nás (mě a Betynu) sem hodil autem a pak hned jel domů, přestože majitel domu, ve kterém bydlím, navrhoval, aby tu taťka zůstal přes noc. No, to je náš taťka, má rád pohodlí domova, protože tráví na cestách celý život (pro ty, co nevědí, je řidičem mezinárodní kamionové dopravy). Ale jsem mu fakt vděčná, že nás hodil.

Dům, ve kterém bydlím. Okno mého pokoje je to v druhém patře nad hnědou garáží.

Hned druhý den (v neděli) mě moje buddy Marta (super holka, co studuje cosi s počítačema, ráda kreslí, má ráda cizí jazyky a dlouhé procházky) provedla po městě a ukázala mi taková ta stěžejní místa jako, kde si koupit místní „šalinkartu“, jakej je nejlevnější obchod s potravinami, jaký je tu nejobvyklejší meeting point, kde je ZOO, muzeum, jak se dostanu do práce a tak.

Biedronka - nejlevnější obchod s potravinami (odpoledne bývá narvaný k prasknutí, he, proč asi?:)

Zašly jsme taky do turistického centra, protože jsem si chtěla koupit plán Wroclawi i s vyznačenými linkami MHD. No, a měli tam i nějaké suvenýry, tak jsem neodolala a taky jsem si koupila malou českou vlaječku, protože v Jihlavě jsem žádnou nemohla sehnat. No, a to jsem samozřejmě vzbudila pozornost a pán u pokladny se ptá, že odkud jsem a jen co jsem mu odpověděla, tak na mě spustil téměř čistou češtinou. Tak jsem valila bulvy 8-) a zjistila jsem, že studoval v Brně na Masárně Přírodovědeckou fakultu :-). Ha, ten svět je fakt malej. Ptal se mě, jestli vím, proč má česká vlajka ten modrý trojúhelník. Hmmmm, a já ostuda samozřejmě neměla ani šajnu, takže jsem byla rodilým Polákem poučena (ať si nevymýšlím, tak jsem skopčila kousek článku o české vlajce): „Vyhlášení samostatného československého státu proběhlo v Praze i na venkově 28.října 1918 ve znamení bíločervených vlajek i slovanských trikolor. Protože však bílou a červenou obsahovaly vlajky sousedních států Polska a Rakouska, bylo nutno vlajku Československa nově řešit. Na konci roku 1918 se proto ustavila speciální komise, která měla stanovit státní symboly.“ No, a výsledkem bylo to, že se Češi (tehdy ještě Čechoslováci) rozhodli do vlajky vpravit i modrou barvu na důkaz dobrých vztahů s Ruskem a s Francií (obě země mají bílo-modro-červenou vlajku), a tak se do naší vlajky dostal modrý klín. Dokonce jsem zauvažovala, že bych toho chlapíka zašla ještě někdy navštívit, když máme to společné studentské město. Networking musí být ;-)

Toto je radnice na hlavním náměstí jménem Rynek a před ní je pranýř, kde se dřív pálily čarodějnice. Teď je to nejčastější místo schůzek. Něco jako v Brně na nádraží pod hodinama a nebo na Čáře ;-).

Celkově to byla moc příjemně strávená neděle. Marta je fakt super. Na závěr naší procházky mě pozvala k sobě na koleje na zeleninovou polévku, kterou uvařila její sestra (bydlí s ní na pokoji). Tak jsme kecaly česko-polsky a smály se „podivným“ výrazům toho druhého jazyka a pak mě holky doprovodily pěšky domů, protože jsem se chtěla projít a poznat zase kousek Wroclawi. Teď ve čtvrtek půjdeme s Martou bruslit, tak už se na ni těším. To je aspoň trainee care :-). Tu holku to prostě baví trávit čas s trainees, tak to dělá.

Bydlení

Bydlím si celkem dobře :-). Mám menší pokojík v rodinném baráku relativně kousek od centra v tiché vilové čtvrti hned vedle řeky a cyklostezky, takže už se těším, až budu moct začít chodit běhat. Hned u domu máme zastávku MHD, jednu zastávku směrem do centra je celkem velká samoobsluha se smíšeným zboží a tři zastávky směrem od centra je velké nákupní centrum Korona (tam jsem radši ješte nebyla, protože se znám:).

Můj pokojík

Jak se tak lidově říká „hajzl máme sice na chodbě“, akokeby kuchyňku (lednička, mikrovlnka, kredenc) taky :-D a nájem je na naše skoro 4 litry (mmj. polovina mého místního super platu), ale dá se. Je tu svatej klid, wifi zdarma, u domu je velká zahrada (už se těším, až bude teplo;) a majitel domu je borec. Je mu 63 let a má hned před domem stánek s novinami. Skoro každej den za ním chodím do toho jeho stánku na chvíli na pokec a že nám to česko-polsky šprechtí ;-) On je fakt úplně zlatej. Zbožňuje naši Betynu a dokonce mi nabídl, že mi ji přes den bude venčit, aby nemusela čekat celej den, až se vrátím z práce. To jsem odmítla, ale asi ho někdy požádám, aby mi ji pohlídal, až pojedu na nějaký vícedenní výlet. A až se oteplí, tak zkusím dát našeho pokojového psíka na zahradu, ať si lítá a čůrá, jak se jí zachce.

Majitelův stánek s novinami

Už jste nejspíš na fotkách viděli, že majitel domu má taky psíka. Křížence německého ovčáka, kterého jim prý přinesla povodňová voda v roce 1997. Dva týdny se jim prý toulal kolem domu, párkrát mu dali najíst a už jim tu zůstal. Takže je to taky nalezenec jako naše Betynka a je i podobně starej, hodnej a neslyší :-D Jsou to takoví naši dva psí důchodci.

Psi na zahradě (Betty a Atos)

No, ale ještě se na chvíli vrátím k tomu majiteli. Představte si, že když se ten můj pokoj nedávno uvolnil, tak měl pan majitel 3 zájemce a vybral si mě, protože chtěl nějakého cizince. Dobrý, ne? A představte si, že hrál před 40 lety hokej a zná hráče naší hokejové Dukly Jihlava. Skoro každej den tady valím bulvy, kolik toho ti Poláci o mé zemi vědí a já o jejich ani ťuk. Hehe, ale už se lepším. Začala jsem se učit polsky a vzdělávám se o polské historii na wikipedii. Ale ještě jednu věc jsem chtěla k tomu našemu majiteli. Tento týden se mě dokonce ptal, jestli mám v pokoji dost teplo a nabídl mi, že až budu mít špinavý prádlo, že mi ho jeho žena vypere :-). No, starají se tu o mně jako vlastní a už jsem dostala i elektrickej vařič, takže můžu aspoň trochu kuchtit.

Práce

Když už jsem tu na té AIESEC praxi, tak se samozřejmě nemůžu nezmínit o tom, jak se mi tu pracuje :-). Pracuju ve společnosti Pentagon Research, což je společnost zabývající se marketingovým výzkumem a její stěžejní činností je sportovní marketing, zejména pak analýzy a poradenství v oblasti sponzoringu. No dělají toho krom tohoto ještě spoustu, ale to se můžete dočíst na jejich stránkách (www.pentagon-research.com). Zatím jsou v angličtině a polštině a za nedlouho budou i v češtině. A že nevíte, kdo jim ten překlad do češtiny udělal? :-) Hehe, já… Teď mě čeká překlad selling materiálů, pak ještě nějaký průzkum sportovního marketingového trhu u nás a pak začneme shánět zákazníky v ČR. Když se ukáže, že je na českém trhu potenciál a že i ve mně je potenciál, tak bych pak měla založit pobočku Pentagon Research v Praze. To je aspoň prozatímní plán. Ovšem, uvidíme, jak to všechno půjde a jestli opravdu ten potenciál na českém trhu bude. Takže, kdybych to měla shrnout, s náplní práce jsem moc spokojená. I když by třeba ta expanze do ČR nevyšla, tak mít know-how (alespoň základní) v oblasti marketingového výzkumu se prostě vždycky hodí. Informace jsou dnes to největší aktivum ;-).

Świdnicka ulice v centru - sídlo Pentagon Research (ta moderní budova)

A kromě práce je super, že firma sídlí v centru města, takže za cca 20-30 minut jsem na místě. Chodím na devátou, což je taky super, protože mám ráno pohodu a navíc, jak jsem to ranní ptáče, tak stihnu ráno i cosi udělat. A jakmile bude tepleji, tak budu chodit ráno běhat. No, a končím oficiálně v 5 odpoledne, ale žádnou docházku nikdo nehlídá. Ani ráno nemusím chodit na čas, takže pro mě značka ideál :-)))))). Celkově je ve firmě taková ležérní atmosféra à la française, což mi naprosto vyhovuje. Všichni si tykáme, a to i s majitelem a všichni si tam tak v pohodičce pracujeme na svých věcech. Sem tam prohodíme pár slov, zasmějeme se a zase pracujem. V pátek šéf objednal pizzu, takže jsme si všichni sedli ke stolu v zasedačce, kecali a ládovali se pizzou. Teď v pondělí nám zase chlapi koupili každé kytičku a objednaly se zákusky. Jak nám chlapi přáli k MDŽ, tak samozřejmě nesměl chybět ani polibek na tvář. Bylo to fakt milé. A zjistila jsem, že Poláci se líbou stejně jako Belgičani, tj. třikrát. Ve Francii je to dvakrát.

Kytička, kterou jsem dostala k MDŽ

Lidi v práci jsou fakt strašně milí a zajímaví. Je to malá firma, takže nás je tam na full-time cca 10, ale je tam hodně studentů na brigádě, kteří celý den koukají na sportovní pořady a pomocí takového speciálního programu monitorují čas, po který se značky sportovních sponzorů ukázaly na TV obrazovce. No, asi trochu blbárna, ale jeden týpek to prý dělá už 10 let na full-time :-). To je asi jediný, který neumí anglicky. Pak sem tam přijdou nějaké studentky provádět telefonická interview a moc pěkně jim to do toho telefonu mluví, asi bych neváhala a hned jim začala odpovídat :-). No, a z těch, co pracují ve firmě na full-time, je jeden sympaťák, který vystudoval filozofii a sociologii, jedna holčina, co má vystudovanou psychologii a jeden týpek, který studuje akademii múzických umění a ve „volném čase“ se zajímá o marketingový výzkum a počítače. A v pátek nám po té pizze hrál chvíli na klavír (jj, máme v kanclu klavír, prostě pohoda jazz;). Dneska jsem se se šéfem bavila, že bych chtěla se všema zajít někam do hospůdky trochu se na vzájem neformálně poznat o on hned na to, že má v plánu svolat poradu, kde se domluvíme. Cooool, už se na to moc těším, protože ti lidi jsou fakt fajn.

AIESEC

Taky už jsem se byla podívat na místní AIESECáře. Moje hostovské LC je Wroclaw UT (University of Technology). Mají prý 40 členů, ale na LC meetingu bylo akorát staré a nové EB a pár členů. A to mívají LC meetingy jen každý první a třetí čtvrtek v měsíci (no, podle mě ten čtvrtek není zrovna nejšťastnější volba). A ten LC meeting byl doooost booooring. Na jako když naši naběhnou na stage :-* U slova byl pořád jen LCP, který zároveň seděl za PC a pouštěl prezentace (dovedete si asi představit, jak to vypadalo, když u řečnění seděl za komplem :-/). A v podstatě se tam říkaly a pouštěly informace, které už jsme předtím dostali mailem přes LC googlegroup. Zatím toho o fungování LC příliš nevím, ale na první pohled se mi zdají jako taková chaotická skupinka mladých lidí :-). No, ale nechci jim křivdit, je to jenom můj první dojem a určitě chci pokračovat v rozklíčovávání místních LC procesů a udělat jim tu menší „průmyslovou špionáž“. Taky by se možná dala domluvit nějaká LC to LC cooperation. No, co vám budu povidat, myslím na naše LC, kudy chodim a hodlám přivézt nějaké to hou nou.

Na LC meetingu AIESEC Wroclaw UT

Po LC meetingu jsme zašli do jednoho tanečního klubu, což měla být moje welcome party a narozeninová party současného VP PR Grega. Ten večer byl takový horší průměr, ale přesto jsem ráda, že jsem tam byla :-). Poznala jsem místní AIESECáře a trochu s nimi pokecala. Musím říct, že byli fakt moc milí a hodně se o mě a ČR zajímali. Pořád se ptali, jak se co řekne česky a jmenovali mi české filmy, které znají a že Poláci jezděj do ČR nakupovat lentilky, oblečení a alkohol a že znají Krtečka v kalhotkách :-). Jsou milí a chci s nimi zůstat ve spojení. Taky jsem ochutnala jednu moc dobrou vodku, co chutnala trochu jako Jägermeister a jmenuje se Wodka Zoladkowa Gorka (hořká vodka na žaludek/trávení v překladu). Mňam, fakt dobrota, i když ten název nezní úplně lákavě :-).

Polská vodečka :-)

No, ale ve Wroclawi je ještě jedno LC, a to Wroclaw UE (University of Economy). Podle prvního dojmu z e-mailové korespondence (už jsem si s nimi vyměnila pár mailů) a taky z doslechu tuším, že tohleto LC je o něco silnější než to na polytechnice, takže určitě se k nim chci dostat, poznat je a taky se trochu poptat a inspirovat tím, jak to u nich funguje.

A co já?

Jak se tu vlastně cítím a co celé dny dělám? První týden jsem se cítila trochu osaměle a nic moc se mi nechtělo. Přece jen tu nikoho neznám a jsem pořád sama, ale to se brzy spraví. Už mám plán ;-). A ve výsledku se mi tu celkem líbí. Sice to pořád porovnávám s Erasmem v Nice, kterej byl naprosto bombastickej, protože to tam bylo exotický a bylo tam teploučko a fránina a snědý borci, kteří dobře tančí…, ale v mysli vím, že se to zkrátka porovnávat nedá. Polsko je hodně podobné ČR, akorát se tu mluví jazykem, kterýmu zatím moc nerozumím a lidi se mi tu zdají takoví větší pohodáři a takoví víc pro rodinu, což je fajn. No, ale chmury mi do hlavy nahání ta samota a taky mamka. Pořád jsem se s tím ještě nesrovnala :’-( A taky to, že zatím je to tu takové „mild“. Žádný vzrůšo, žádná velká změna… Ale věřím, že něco přijde, jen to chce vybudovat si tu síť. A v neděli jsem půl dne poslouchala AIESEC dances z Celera a ty mi hnedka zvedly náladu. Hned bych jela na konferu :-) Celkově už je to tento týden o něco lepší.

Popelnice na "psie kupy" :-) - jsem asi jediná v ulici, která ji využívá

No, a co dělám, když zrovna nejsem v práci? Jednou jsem byla na bazéně, který tu mám za humny, sem tam jdu s Betynkou na dlouhou procházku, fotím všechno, co se hejbe i nehejbe, ale ven se mi v té kose spíš nechce než chce, takže taky dost času trávím na netu vyhledáváním informací a komunikací přes mail, přes FB a Skype (abych měla aspoň nějaký kontakt). Stáhla jsem si teď v PDF knížku „Polština snadno a rychle“, tak se do ní chci pustit a taky chci psát pravidelné příspěvky na blog, vzdělávat se v tom marketingovém výzkumu (na netu je spousta zajímavých materiálů) a začít chodit někam cvičit. No, a poznávat ty lidi tady. Jo, a taky jsem aplikovala na facoše SprinCa, tak uvidíme, jestli mě Johny vezme ;-) A to je zatím vše. Budu hlásit, co kde šustne :-).

Na procházce u řeky při západu slunce

A ještě jedna věc.Wroclaw je město vcelku podobné Brnu. Je tu asi 600 000 obyvatel, několik univerzit, takže studentské město, středoevropská architektura. Co je tu ale trochu pro zasmání je „šalinkarta“. No, musím vám ji ukázat na obrázku. Hele:

Moje průkazka na wroclawské MHD (z druhé strany je jen fotka nějakého mostu)

Čeho jste si všimli? :-))))))

1. Není tam fotka, jenom prostě propiskou napsané jméno a příjmení (takže nepřenostelnost zajištěna:)))).
2. Platnost průkazky se vyznačuje proděravěním dne, měsíce a roku počátku a konce platnosti (ta moje je od 2.3. do 31.3. 2010 - mimochodem, zajímavá MĚSÍČNÍ platnost:). No, ty vole, si vzpomínám, jak jsme v Jihlavě měli ještě taková ta štípátka v trolejbuse, který vykously do lístku datum a cosi. Ale to bylo tak v 80. letech.
3. A ještě navíc je studentská :-D. Jsem tam přišla a říkám, že chci na měsíc na všechny linky (lze si koupit třeba jen na dvě a pak můžete jezdit pouze po zakoupených trasách, celkem se mi to zdá jako píčovina, ale jiný kraj, jiný mrav) a paní se mě ptá (anglicky): student? a já: YES :-) A už jsem ji měla. Ta prosím stojí polovinu toho, co normální, takže já jsem spokojená.

Ale teď už fakt končím a pokračování příště ;-)

Fotky zde: http://picasaweb.google.com/martina.bartu