Tak jsem si myslela, že polská národní konference vydá na celý příspěvek a už si nejsem tak jistá :-) Bylo to fajn, ale uvidíme, jestli se to bude dát popsat.
Pátek 26.3.
Původně jsem strašně váhala, jestli jet nebo ne. Po několika zkušenostech tady jsem zjistila, že Poláci jsou špatní organizátoři, takže jsem se bála, že konfera bude stát za h..... A jeďte si někam 600 km tam a zase zpátky za něčím, co stálo za prd. Organizace byla opravdu chaotická. Dva dny před konferencí jsem ještě nevěděla, jestli mě vůbec vzali na track, protože mi asi nějakou technickou chybou nedošel e-mail. Na poslední chvíli se měnilo místo konání na místo o dalších 200 km dál od Wroclawi, byly zrušeny 2 tracky, protože nevim proč, zrušil se 1 den agendy, odvolali Mojcu jako chaira, přestože ho nechali nejdřív dojet do Varšavy a až pak mu to sdělili... Takže obavy byly oprávněné. Volala jsem s Mojcem a vyptávala se ho, jaká bude agenda. On mě ujisitl, že bude dobrá, tak jsem dala na jeho slova a po půlnoci 26.3. jsem společně se dvěma dalšími AIESECáři z polytechniky Gosiou a Szymonem vyrazila vlakem směr Łuków (kousek od Varšavy). Betynku mi hlídal majitel domu. Je fakt zlatej :-).
Poprvé jsem spatřila wroclawské hlavní nádraží (Dworzec Glówny) - z venku vypadá jako hrádeček, zevnitř jako vybydlenej squat :-) (to jsem se ale bála vyfotit, bo tam chodily podivný individua, tak jsem nechtěla budit dojem nějaké zazobané turistky)
Po 8 hodinách cesty a jednom přestupu nás uvítala "vůně" domova. Někdo prostě musel v tom baráku hned u nádru pálit zvířecí trus, jinak si ten smrad nedokážu vysvětlit :-D Rychle jsme se přesunuli před nádražní budovu, kde jsme našli obchod s potravinami. Postupně jsem se dozvídala, jak to na takové polské konferenci chodí a zjistila jsem, že alkohol si musí každý obstarat ve vlastní režii. Když jsem Polákům říkala, že máme jako partnery hned několik předních českých pivovarů, které nám poskytují pivo zadax, tak na mě s úžasem hleděli :-) A řeknu vám, bylo to znát, že tam to nainkindované pivo chybělo. Jo, a v tom obchodě žádnej chlast neměli. To se v ČR nemůže stát :-D
Moji spolucestující z Wroclawi - Szymon (bývalý TL) a Gosia (současná VPF)
Agenda začala dvěma sessions od dvou alumni (oba mladší než já, haha:) a hodnotila bych je jako průměrné. Nic moc mi nedaly, ale úplná nuda to taky nebyla. Ani už nevím, o čem byly, protože z nich nemám žádný hmatatelný výstup. Jednu z nich mimochodem deliveroval bývalý brněnský CEED za Evčina termu jménem Kuba. Pozdravuje celé EB 2005/6. V podvečer přišla session v polštině :-P. Byla o životopise, motiváku, pohovoru a AC. Rozuměla jsem tak 70 %, protože to byla známá problematika. Zůstala jsem tam jenom kvůli té polštině, abych se pocvičila.
Site byl moc pěkný - výhled od chaty na rybník
No, a po večeři na mě padla únava, protože jsme celou noc procestovali a jelikož další session měla být zase v polštině a já už byla moc unavená na to ten cizí jazyk vnímat, tak jsem si řekla, že si na 2 hodinky zdřímnu. Nechala jsem si od OC koupit vínko a byla odhodlaná po spánku vyrazit na party. Jenže, co se nestalo :-) Martinka usnula a probudila se až už bylo na party příliš pozdě :-) Musím ale říct, že toho vůbec nelituju. Party prej za moc nestála a navíc jsem byla nádherně vyhajaná na celodenní session s Houstonem Spencerem.
Sobota 27.3.
Houston je bývalý AIESECář a dostal v UK ocenění jako významný alumnus. Pracoval jako konzultant McKinsey a v současnosti pracuje v Alcatel Lucent. Jeho session byla pro mě ta nejlepší session, kterou jsem kdy zažila. Byla o naší budoucnosti (Life After Now). Jak si stanovit životní cíle a jak jich dosáhnout. Byla o tom, že nic není nemožné a že nikdo vlastně pořádně neví, co chce v životě dělat a přesto to dokáže mnoho dosáhnout, být šťastný, prožít život podle svých představ. Důležité je poslouchat svůj instinkt, svoje nejniternější přání a jít za hlasem svého srdce. Uváděl hodně příkladů ze života (i vlastního) a to bylo hodně inspirativní.
Houston během session - celou dobu mezi námi chodil a dal do toho všechno
Za celou dobu jsem se nepřistihla, že bych přestala dávat pozor nebo se dokonce nudila! Bylo to prostě úúúúžasný. I všichni ti lidi a atmosféra se neuvěřitelně během dne proměnili. Na začátku v místnosti seděla celkem arogantní a sobecká individua (ne všichni samozřejmě, ale bylo jich tam dost, cítila jsem to z nich a byli mi dost nesympatičtí) a během dne jako by se něco zlomilo. Jako by ti lidé sžíraní vnitřními komplexy a nejistotou (ty se snažili zakrýt tou arogancí) dostali naději, že nic není nemožné a všechno se dá dosáhnout. To těm lidem dalo teplý vnitřní pocit, svobodu, naději a sebedůvěru. Velmi se otevřeli a už najednou nebyli středobodem vlastního zájmu. Poslouchajíc nápady a tužby ostatních účastníků si uvědomili, jak zajímaví a inspirativní lidé běhají po této planetě a že se od nich mohou hodně naučit a společně s nimi toho hodně dosáhnout. Všechno to v podstatě byly věci, o kterých už jsem četla, věděla a zažila je, ale člověk rád zapomíná, takže jsem ráda, že jsem se ve všem znovu utvrdila :-) Bylo tam i pár nových zjištění, ale ne všechna jsou takto veřejně publikovatelná :-) Cítila jsem se fakt úžasně. Moje nálada se otočila o 360 stupňů!
Pauzička během dne - všichni byli plni energie a bylo to z nich cítit :-)
Pomocí coachingu jsme s jednou holčinou přišly na to, že není potřeba se stresovat tím, že já osobně ještě úplně přesně nevím, co bych chtěla v profesionálním životě dělat. Prostě si potřebuju pár věcí vyzkoušet a pak uvidím (balvan mi spadl ze srdce;). Proto jsem se rozhodla přihlásit do několika trainee programů v nadnárodních společnostech. Držte mi palce a jestli někdo víte o nějakých super programech a pracovních příležitostech, tak mi dejte vědět.
No, a celkově jsem se cítila být povznesená, inspirovaná, plná chuti do života (a že mi poslední dobou dooost chyběla nebo byla při nejmenším jak horská dráha:).
No, a hádejte co? Žádná party se ten večer nekonala, bo byla legislativka (volba NST). Všechny to samozřejmě nezajímalo, tak jsem si říkala, že v jedné místnosti bude legislativka a ve druhé může být v pohodě party. Jenže OC bylo příliš líné. Tak jsme se s pár lidma domluvili a šli jsme pít na pokoj. Byli mezi nimi i ti dva alumni, co nám den předtím "přednášeli" a taky Houston. Byl ale následující den domluvenej na oběd s manželkou, tak si dal dva panáky a šel spát. Ve 4 ránu musel zvednout kotvy ze situ.
Room party s Houstonem a pár AIESECáři
Já jsem si dala jedno pivko a pár panáčků Zubrowky a najednou jsem byla jak dělo. To jsem fakt nechápala, jak mě taková troška mohla tak skolit :-D Mám decentní okénko, jenom vím, že jsem odmítla jeden návrh na společně strávenou noc a zapomněla u někoho na pokoji kabelku úplně se vším. Druhej den jsem ji pak hledala a nepamatovala si číslo pokoje... (he). Pokojových party bylo totiž více a já jich vystřídala několik. Naštěstí jeden klučina, kterého jsem potkala na schodech, měl lepší paměť než já a společně jsme ji našli.
Neděle 28.3.
Ten alkohol (1 pivo a 2-3 panáky Zubrowky) mě tak skolil, že jsem nebyla schopná vyhrabat se z postele před polednem. A já že si pospím do 10... chacháááá, to nějak nevyšlo. Bolela mě hlava celej den a agendy jsem se samozřejmě nezúčastnila. Byla v polštině a po Houstonovi stejně už nemohlo následovat nic srovnatelného, takže mě to nijak zvlášť nemrzelo. Ten den už se nic moc neodehrálo. Trochu jsem pokecala s některými lidmi, rozloučili jsme se a bylo po konferenci. Domů do Wroclawi jsem dojela někdy po půlnoci.
Na celé té konferenci mě mrzela jen jedna věc. Že jsem si neužila žádnou crazy party a celkově ta atmosféra nebyla jako na AIESEC konferenci. Strašně chyběly plenárky, které by stmelovaly oba tracky (ještě tam měli LCPs něco jako naše PTC), lidi nebyli tak crazy jako u nás... Žádné super zážitky s lidma kolem. Asi nedostatek toho chlastu :-D Žádné gossipy. Jenom takové celkem běžné rozhovory. No, nevadí. I tak to byla super konfera ;-)
Nakonec je to docela slušnej příspěvek, to jsem ráda, že jsem si to tak zaznamenala ;-) Hlavně toho Houstona. Kdyby byl mladší (je mu přes 40), tak se do něj snad zamiluju :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat