Social Life

Tak, čas nám trochu postoupil a já jsem si tu už celkem zvykla a taky nějakých těch společenských akcí jsem se zúčastnila :-). Zatím tu nemám žádné hluboké přátelské vztahy (to se snad ani za takovou krátkou chvíli nedá), ale už tu mám pár oblíbenců.

A jak jsem se vlastně rozhodla tu sociální síť, o které jsem se minule zmiňovala, budovat? Samozřejmě, zúčastňováním se AIESEC akcí jako jsou LC meetingy, party po nich, chystám se na polskou národní konferu, byla jsem mrknout na wroclawské Career Days... Taky jsme zašli na pivko s kolegy z práce, setkala jsem se s kámoškou z Erasmu a jediné, co jsem ještě nerealizovala, je návštěva nějakého zájmového sdružení či sportu, co jsem chtěla. Problém je trochu v tom, že 2 měsíce je strašně krátká doba na to, abych někam začala docházet jako třeba Menia chodila na capoeiru. Takže v této oblasti to moc nevidím.

No, a jaké to všechno za uplynulý týden a něco bylo?


LC meeting AIESEC Wroclaw UE (University of Economy)
11.3.2010

Začnu LC meetingem druhého wroclawského LC (Wroclaw UE). Musím říct, že jsem z nich byla úplně nadšená, protože mi atmosférou strašně připomínají AIESEC Brno :-) Na LC meetingu bylo živo, srandičky, hned jsem se tam dala do řeči s pár lidma, kteří se o mě a o ČR strašně zajímali a po meetingu jsme zašli do jednoho fajn music clubu, kde pěkně hráli a AIESECers řádili na parketu. Jo, a taky vypadají víc zorganizovaně než moje hostovské LC Wroclaw UT). Je jich asi 70, takže musí :-)

LC Wroclaw UE (University of Economy) na LC meetingu

Zapředla jsem během večera několik zajímavých rozhovorů se zajímavými lidmi o českých filmech (oni je tu fakt mají rádi:), o češtině, o práci, o jejich Career Days, nová finančačka by se mnou chtěla blíže probrat fungování mého finančního týmu... No, co vám budu povídat, už se na ně zase moc těším, jen mě tak napadá, že nevím, kdy bude další LC meeting. Oni je totiž nemají každý týden jako my. Na konferenci si to kdyžtak vynahradíme (bude teď 25.-28.3.).

V hudebním klubu Ra Bar Bar - dancing like crazy :-)

Já, Dorka a Aga

Bruslení s mojí buddy Martou
12.3.2010

Tohle byla celkem krátká story, protože jsme trochu neodhadly časovou náročnost obouvání bruslí a já navíc měla jednu brusli nějak moc utaženou, takže mě furt bolela noha, až se mi udělal fajny puchyř, který se mi ještě nezahojil. No, aspoň jsem zjistila, že mám bruslák jenom tady kousek přes řeku, že jsem bruslit ještě úplně nezapomněla a že preferuju letní sporty nad zimníma :-)


Setkání s Basiou z Erasmu
14.3.2010

Napodruhé se nám podařilo sejít se s Basiou, se kterou jsem byla před 3 lety v Nice. Domluvily jsme se, že půjdeme do Historického muzea v Královském paláci (Palac Królewski) a pak k ní na večeři. Basia vzala svého přítele a kámošku ze Sociologie (obor, který Basia studuje společně se stavebním inženýrstvím) a já vzala moji buddy Martu.

Já jsem se trošičku ztratila po cestě do muzea, tak jsem pofotila okolní budovy, které jsem téměř 100% považovala za ten palác :-D. Ale přišla jsem pozdě jen o 5 minutek. A v tom mi píše Basia, že mají zpoždění. Hahaaaa, tak jsem si hned zavzpomínala na staré dobré časy na francouzské riviéře, kde když se řeklo sraz v 8, tak se v 9 začali trousit první nadšenci. C'est la France ;-) No, a nám s Basiou se tento ležérní styl vždycky líbil :-).

Tak jsme s Martou počkaly v kavárně, asi po půl hodině ti tři dorazili a mohli jsme se vydat do komnat paláce objevovat historii města Wroclaw. Bylo to moc zajímavé. Já a Basia jsme měly času dost a debatovaly jsme nad exponáty a ostatní běhali sami o 3 komnaty před námi :-) Basia toho o histori Wroclawi věděla strašně moc, takže jsem se toho spoustu dozvěděla. Co znamená wroclawský znak (see the picture bellow), proč se čtvrť "Psie pole" (Psí pole) jmenuje tak, jak se jmenuje (odehrála se tam krvelačná bitva a zemřelo v ní hodně lidí, no, a na mrtvá těla se seběhli psi a ožírali je), kde se vzali ve Wroclawi desítky malých sošek trpaslíků (to byla recese opozičních stran komunistů v období kolem převratu, takže tu trpaslíci nejsou tak dlouho), viděla jsem fotky ze záplav v roce 1997 a dozvěděla jsem se, že ty záplavy způsobili Češi vypuštěním hrází... zjistila jsem, že je toto město moc zajímavé, že bylo v minulosti hodně důležité a že je hodně provázané s českou historií (a to nejen záplavami:).

Na nádvoří Královského paláce - Bobi, Basia, Marta, Basiina spolužačka (jsem skleróra:)

Večeře u Basii byla taky moc fajn (měli jsme smažený řízeček, brambory, salátek z bílé řepy a zákuseček, mňam). My s Basiou jsme převážně vzpomínaly na staré dobré nicejské časy a ostatní se nás vyptávali. Hlavně Martu to hodně zajímalo, protože se rozhoduje, kam na Erasma a Francie je jedna z možností. Myslím, že se ten večer do Francie zamilovala :-). Taky jsme trochu řešili školu a chvílemi se bavili česko-polsky a já jsem si připadala jako malý děcko, protože jsem pořád opakovala zvláštně znějící polská slova tak, jako to dělají děti, když se učí mluvit ;-) Super to bylo. Jsem strašně ráda, že jsem Basiu viděla a taky jejího přítele (mimochodem má práci, kde hodně cestuje, takže byl několik měsíců v Japonsku a teď se chystá do USA, takovej sympaťák to byl a má albánské příbuzné a rozuměl celkem česky, protože prý jsou si albánština s češtinou podobné - to byla pro mě novinka:). Po celém tom dni jsem usnula jak mimino :-)

U Basii na večeři - Marta se nerada fotí, takže chvíli nezapózuje :-)

Tour de Pub s kolegy z práce
15.3.2010

Už v minulém příspěvku jsem psala o tom, že jsem se se šéfem bavila o nějaké neoficiální firemní akcičce. Šéf oslovil kolegyni Aniu a Ania to zorganizovala :-). Nakonec nás sice nešlo moc, ale Ania říkala, že je to normální, že lidi místo aby šli na nějakou akci, tak na poslední chvíli jim do toho něco vleze nebo mají moc práce, a tak jsem se tím nezalamovala a byla jsem ráda, že šla aspoň Natálka, Ania a Jacek. Nejdřív jsme zašli na jídlo do hospody s tradičním polským jídlem, která se jmenovala Chatka nad jatky (znamená to to samé, co v češtině). Vařej tam moc dobře a velký porce, takže ti, co za mnou přijedou, budou moct ochutnat, protože je tam určitě vezmu. Pokecali jsme o tom, jak se kdo ocitl v Pentagon Research a co děláme a neděláme a tak.

Po jídle jsme změnili lokál. Já se chtěla podívat do hospody, o které mi AIESECers říkali, že se jmenuje Czeski film. Koukli jsme dovnitř a jelikož to byla celkem normální hospoda s českým pivem a českými nápisy, tak jsem jen pofotila, co se dalo a vydali jsme se na Rynek do domácího pivovaru jménem Spiz (to "z" má být s tečkou).

Před hospodou Czeski film

Bylo vidět, že se tam asi celkem rejžujou prachy. Je to hned vedle známé radnice na hlavním náměstí, bylo tam narváno (a to bylo pondělí) a vypadalo to tam dost komerčně. Interiér fajn, ale co mi tam neladilo k tomu, že to měla být taková tradiční hospoda a i tak na první pohled vypadala, že na stěnách byly vycapené plazmy, na kterých běžel fotbal a že hudba, co tam hrála, byla taky hoooodně komerční. Ale bylo fajne. Tentokrát se rozjela diskuse na téma jednoho kolegy z práce. Jacek nás po jednom rychlopivu opustit, protože šel na koncert nějaké mladé francouzské zpěvačky a babská drbárna už jela. Ale bohužel to nebyly drby, alébrž pravda. Je to ale na dlouhé vyprávění a je to tak trochu diskrétní, takže to až osobně s těmi, které to bude zajímat ;-)

U vchodu do minipivovaru a hospody Spiz

Po dvou pivkách jsme se rozhodly, že je čas jít tančit. Ještě jedna kolegyně z práce byla zrovna v baru jménem Opium, tak jsme šli za ní. Funguje to tam tak, že člověk zaplatí 10 zlotých (cca 65 Kč) za vstup a pak může celej večer pít pivo zadarmo. Ostatní chlast zadarmo samozřejmě není. Natálka bydlí kousek od toho baru, tak přivedla svýho manžela, kterého potkala na Erasmu v Německu. Je to takovej sympatickej Američan s mexickými předky, kterej učí v Polsku angličtinu. Dobře jsem s ním pokecala. Ptal se mě, co si Češi myslí o Američanech a tak jsme tam potom rozebírali vztahy mezi národama a taky to, že bychom se oba chtěli podívat do Latinské Ameriky. Taky jsem se tam chvílemi bavila s kamarádem té naší spolupracovnice (Gosia se jemnuje), který s ní studuje na záchranáře. Jmenoval se Konrad a je to Polák (narodil se tu), ale jeho maminka je Alžířanka. Ania tvrdila, že po mě jede. Nevím, ale je to možné :-).

V Opiu - já, zapomněla jsem jméno, Konrad, Ania, Natálka, Natálčin manžel James

Nakonec jsme si ani moc nezatančili, protože v Opiu hráli takovou tu diskofilní hudbu, která teda mě osobně vůbec nezvedá ze židle. Ania tvrdila, že jí ta hudba taky nesedí. Ale možná dobře, že se nám tam úplně nezalíbilo, protože jsme stejně museli druhý den do práce a kdoví, jak by to dopadlo, kdyby hráli dobře :-D (se znám).

Celkově ten večer byl fajn. Jsem strašně ráda, že jsem trochu poznala Aniu, Natálku, Gosiu a Jacka a určitě s nimi chci v brzké době zase někam vyrazit. A teď třešnička na závěr... chvíle napětí... celý večer nám platil šéf 8-). On je fakt zlatej.


Wroclawské "Dni kariery" aka Career Days
16.3.2010

Rozhodla jsem se, že se musím podívat, jak ty jejich Career Days vypadají. A dobré to bylo. Měli strašně moc firem (asi 50) a zalíbilo se mi tam pár Management Trainee programů, takže se o ně budu ucházet. Byly to firmy jako Accenture, Mars, Unilever... Jsou to nadnárodní firmy, takže může člověk pracovat jako doma, tak na nějaké zahraniční pobočce, což se mi samozřejmě strašně líbí. Nechyběli ani finanční instituce a technické firmy hledající technicky vzdělané lidi, ty jsem ale nenavštívila, protože to pro mě nebylo relevantní.

Wroclawská Polytechnická univerzita z venku - tam se to celé odehrávalo

No, a jak jsou ty polské Career Days vlastně zorganizované? Úplně jinak než ty české. Polské CD jsou série lokálních CD na univerzitní půdě. A jsou to klasické veletrhy práce (bez  individuálních setkání) a pak různé workshopy a tréninky, ne které se dá zahlásit přes web. Takže bych řekla, že naše CD jsou o něco bohatší, ale podle porovnání letošní české a polské účasti firem se zdá, že to nehraje takovou roli. A to je to pro ty polské firmy mnohem náročnější než pro naše, protože některé se prezentují na více univerzitách, tudíž několik dní po sobě cestují... Naše si místo do kanclu v Praze zajdou do Hotelu Diplomat tak v Praze. Takže by to chtělo udělat hlubší průzkum, aby se odhalila příčina. Může to být proto, že Polsko je zkrátka cca třikrát větší země :-)

Stánky na Career Days 2010 ve Wroclawi

 
Co jsem taky hodnotila kladně bylo, že se na polytechnice sešli studenti z univerzit z celé Wroclawi, takže to nebylo jak na MZLU nebo ESF na jobfair, kdy se účastní převážně lidi z dané fakulty, během vyučování je na chodbách pusto a prázdno a během přestávky se na 10 min nahrne spousta lidí, poberou letáky a reklamní předměty, nic se nedozví a utíkají zpátky na vyučování. No, jsem ráda, že jsem tam byla. I AIESECers byli rádi, že mě vidí a dávali se se mnou do řeči :-). Následující den večer po Career Days byla afterparty otevřená pro všechny AIESECers (ne tedy jen pro organizátory), ale na tu jsem bohužel nešla, protože jsem byla unavená ještě z té firemní Tour de Pub a vytuhla jsem :-D.

Holky z AIESEC u vchodu rozdávají Career brožurky a podávají informace

AIESEC stánek nesmí chybět ;-)

Stánek organizátorů s občerstvovacím koutkem a v něm vždy vysmátá Dorotka :-)

Druhý LC meeting Wroclaw UT a studentská hospoda Tawerna
18.3.2010

Ve čtvrtek už jsem byla zase odpočatá a vyrazila jsem na LC meeting mého hostovského LC. Lidí bylo tentokrát mnohem víc, protože to bylo těsně po LCC (Local Committee Camp), takže přišli nováčci a taky nějací starší členové, které jsem předtím neviděla. Nejpozitivnější věc večera bylo to, že po LCM za mnou přišla Ola, kterou jsem viděla poprvé v životě a řekla mi, že mě vezme na Velikonoce k nim domů do Lubinu (oni si tu berou trainíky na svátky celkem běžně). A že mají doma králíka a kočku, takže Betynka se v tom zvěřinci v pohodě ztratí :-D. No, jsem zvědavá, jak si bude rozumět s králíčkem :-D :-D :-D. Každopádně jsem nadšená, že vytáhnu paty z Wroclawi a podívám se do Sudet. Navíc Ola je taková extrovertní a kamarádská, takže si myslím, že to nebude mít chybu ;-) V práci ci vezmu 1-2 dny volno a tradááá na Velikonoce.

Po LCM se šlo do Tawerny, což je hospoda hned vedle univerzity. Tam jsem se dala do řeči s jedním "šílencem", co studuje architekturu. V LC toho moc nedělá, protože prý zjistil, že nesnese mít zodpovědnost :-D. No, je to takový spíš umělec. Vzdělanej, umí dobře anglicky, má zajímavý názory, ale pro praktickej život nepoužitelnej. Zapovídal se se mnou a už se mě nepustil. Dokonce mě zval k němu domů, že tam můžu počkat, až pojede noční bus. Hahaaaaa, jasan, známe ;-) Takže jsem to samozřejme odmítla. Ale klidně ho ráda ještě někdy uvidím, protože je fakt zajímavé potkat se s člověkem, který vnímá realitu trochu jinýma očima.

Budoucí architekt Konrad z Opole (napodobení sochy "Myslitel" od Rodina)

Toto je originál sochy v Saint Paul de Vence vyfocená pře 3 lety na Erasmu ve Francii :-)

Jeden z trainees coordinators - Adam (který mi mimochodem sehnal tohle super bydlení) - s Dorkami (vlevo taky trainee koordinátorka, vpravo budoucí finančačka)

Vytrvalé zlaté jádro, které se mohlo zúčastnit soutěže o nová Marlbora - vpravo vepředu budoucí LCP Milosz a vlevo vepředu moje velikonoční hostitelka Ola (alespoň její vlasy:)

Noční fotečka nejstarší budovy wroclawské polytechnické univerzity

Diversity weekend
21.3.2010

Tak se říká víkendu, kdy se sjedou praktikanti různých národností z různých koutů Polska do jednoho hostovského města a tamní AIESECers pro ně připraví víkendový program. Wroclavští vymysleli na sobotu global village, procházku městem, večeři a party, a na neděli prohlídku Raclawické panoramy a terénní hru v centru města. Já jsem se rozhodla vynechat global village a procházku městem a na sobotní party se mi tak trochu podařilo vytuhnout :-D Byla jsem nějaká mrtvá, no. A jak jsem se pěkně vyhajala :-) V neděli jsem měla úžasnou náladu a pěkně jsem si to všechno užila. Byli jsme mrknout na tu Raclawickou panoramu (slavný panoramatický obraz, na který se jezdí dívat turisti z celého světa), do katedrály, na jeden most tady jsme si každý připevnili visací zámek a mohli jsme si u toho něco přát, šli jsme na vyhlídkovou věž a vyslechli si spoustu příběhů z historie o různých významných místech a pamětihodnostech Wroclawi. I kraťoučké video o praxi jsem s Adamem z Diversity teamu stihla natočit (když jsme čekali na skupinku zbloudilých praktikantů převážně z Číny :-D).

Náš tým začal orientační hru u katedrály sv. Jana Křtitele (patrona města) na Ostrově Tumski

 Tady Candy z Filipín (učí AJ ve Waršavě) věší svůj zámek na Most Tumski

Tady náš tříčlenný tým (Martina z ČR, Sharon z USA a Candy z Filipín) bojuje šavlemi na nádovoří Wroclavské univerzity pod sochou, kterou vytvořil jeden student a váže se k ní moc pěkný příběh :-)

Celý den na tom krásném jarním vzduchu, no, co víc si přát? :-) A na závěr jsem zašla s Agnieszkou z Diversity teamu, Nanem (bývalý brazilský trainík, toho času v Polsku již normálně zaměstnán) a Supreetem (indický trainík) do jedné suprové indické restaurace na úžasné pravé indické jídlo a vzhledem k tomu, že jsme si těch 900 g daly s Agnieszkou napůl, tak to nebylo ani moc drahé (cca 150 Kč). Všechny své návštěvy tam můžu případě zájmu vzít, aby taky ochutnaly ;-). A ještě pár foteček na pokochanou :-).

Tuhle ulici miluju. Jmenuje se "Na Jatkach", protože ty staré domečky dříve sloužily jako jatky, což připomínají ty sochy zvířátek. Taky je tam prý nějaký dobrý klub. Hned při první příležitosti se do něj vydám ;-)

Výhled na hlavní náměstí (Rynek) s radnicí (Ratusz) z věže kostela sv. Marie Magdalény

 

 Radnice víc z blízka - je to asi nejslavnější budova ve Wroclawi

A tady nám začalo pršet, tak jsme se schovali do Mekáče a kolem zrovna jel koník :-)

 Jo, a taky pojedu na polské SpringCo na H4TF track, takže to se strašně moc těším. To určitě vydá na celej příspěvek :-). A přestavte si, že Betynku mi pohlídá majitel domu. On je fakt zlatej a je do ní úplně zamilovanej. Sám od sebe ji začal okolo poledne venčit, aby tady nemusela být celý den zavřená. Takže to se jí určitě líbí a mě to samozřejmě taky nevadí.

Fotky jsou tentokrát na facebooku i na Picase.

Všechny fotky zde: http://picasaweb.google.com/martina.bartu