Jak się tutaj w Polsce mam :-)

Můj příjezd

Původně jsem do Polska měla jet 20. února 2010, ale hned v pondělí po Big Pigu mě skolila angína (asi to ponocování na Big Pigu a taky stres a únava z NEXTu), takže jsem hezky vyfasovala od doktorky antibiotika a protože mám s angínami už svoje zkušenosti, tak jsem se rozhodla nic neriskovat a svůj odjezd o týden posunout. To bylo vtipné, protože jsem psala asi 5 lidem (z AIESEC a z firmy), se kterými jsem byla tady v Polsku celou dobu v kontaktu, že přijedu o týden později a ani jeden na můj e-mail nezareagoval! Hmm, jsem si říkala, asi nějaká kulturní odlišnost, kterou musím vyzkoumat (pracuje se na tom;). No, tak nakonec se ozval den nebe 2 před mým odjezdem jeden z trainees coordinators (AIESECář Adam), který mi sehnal bydlení a v pohodě jsme se domluvili, že mě bude čekat a dá mi klíče od pokoje. No, a tak jsem tedy přijela v sobotu 27. února v 8 večer na místo určení :-). Náš taťka nás (mě a Betynu) sem hodil autem a pak hned jel domů, přestože majitel domu, ve kterém bydlím, navrhoval, aby tu taťka zůstal přes noc. No, to je náš taťka, má rád pohodlí domova, protože tráví na cestách celý život (pro ty, co nevědí, je řidičem mezinárodní kamionové dopravy). Ale jsem mu fakt vděčná, že nás hodil.

Dům, ve kterém bydlím. Okno mého pokoje je to v druhém patře nad hnědou garáží.

Hned druhý den (v neděli) mě moje buddy Marta (super holka, co studuje cosi s počítačema, ráda kreslí, má ráda cizí jazyky a dlouhé procházky) provedla po městě a ukázala mi taková ta stěžejní místa jako, kde si koupit místní „šalinkartu“, jakej je nejlevnější obchod s potravinami, jaký je tu nejobvyklejší meeting point, kde je ZOO, muzeum, jak se dostanu do práce a tak.

Biedronka - nejlevnější obchod s potravinami (odpoledne bývá narvaný k prasknutí, he, proč asi?:)

Zašly jsme taky do turistického centra, protože jsem si chtěla koupit plán Wroclawi i s vyznačenými linkami MHD. No, a měli tam i nějaké suvenýry, tak jsem neodolala a taky jsem si koupila malou českou vlaječku, protože v Jihlavě jsem žádnou nemohla sehnat. No, a to jsem samozřejmě vzbudila pozornost a pán u pokladny se ptá, že odkud jsem a jen co jsem mu odpověděla, tak na mě spustil téměř čistou češtinou. Tak jsem valila bulvy 8-) a zjistila jsem, že studoval v Brně na Masárně Přírodovědeckou fakultu :-). Ha, ten svět je fakt malej. Ptal se mě, jestli vím, proč má česká vlajka ten modrý trojúhelník. Hmmmm, a já ostuda samozřejmě neměla ani šajnu, takže jsem byla rodilým Polákem poučena (ať si nevymýšlím, tak jsem skopčila kousek článku o české vlajce): „Vyhlášení samostatného československého státu proběhlo v Praze i na venkově 28.října 1918 ve znamení bíločervených vlajek i slovanských trikolor. Protože však bílou a červenou obsahovaly vlajky sousedních států Polska a Rakouska, bylo nutno vlajku Československa nově řešit. Na konci roku 1918 se proto ustavila speciální komise, která měla stanovit státní symboly.“ No, a výsledkem bylo to, že se Češi (tehdy ještě Čechoslováci) rozhodli do vlajky vpravit i modrou barvu na důkaz dobrých vztahů s Ruskem a s Francií (obě země mají bílo-modro-červenou vlajku), a tak se do naší vlajky dostal modrý klín. Dokonce jsem zauvažovala, že bych toho chlapíka zašla ještě někdy navštívit, když máme to společné studentské město. Networking musí být ;-)

Toto je radnice na hlavním náměstí jménem Rynek a před ní je pranýř, kde se dřív pálily čarodějnice. Teď je to nejčastější místo schůzek. Něco jako v Brně na nádraží pod hodinama a nebo na Čáře ;-).

Celkově to byla moc příjemně strávená neděle. Marta je fakt super. Na závěr naší procházky mě pozvala k sobě na koleje na zeleninovou polévku, kterou uvařila její sestra (bydlí s ní na pokoji). Tak jsme kecaly česko-polsky a smály se „podivným“ výrazům toho druhého jazyka a pak mě holky doprovodily pěšky domů, protože jsem se chtěla projít a poznat zase kousek Wroclawi. Teď ve čtvrtek půjdeme s Martou bruslit, tak už se na ni těším. To je aspoň trainee care :-). Tu holku to prostě baví trávit čas s trainees, tak to dělá.

Bydlení

Bydlím si celkem dobře :-). Mám menší pokojík v rodinném baráku relativně kousek od centra v tiché vilové čtvrti hned vedle řeky a cyklostezky, takže už se těším, až budu moct začít chodit běhat. Hned u domu máme zastávku MHD, jednu zastávku směrem do centra je celkem velká samoobsluha se smíšeným zboží a tři zastávky směrem od centra je velké nákupní centrum Korona (tam jsem radši ješte nebyla, protože se znám:).

Můj pokojík

Jak se tak lidově říká „hajzl máme sice na chodbě“, akokeby kuchyňku (lednička, mikrovlnka, kredenc) taky :-D a nájem je na naše skoro 4 litry (mmj. polovina mého místního super platu), ale dá se. Je tu svatej klid, wifi zdarma, u domu je velká zahrada (už se těším, až bude teplo;) a majitel domu je borec. Je mu 63 let a má hned před domem stánek s novinami. Skoro každej den za ním chodím do toho jeho stánku na chvíli na pokec a že nám to česko-polsky šprechtí ;-) On je fakt úplně zlatej. Zbožňuje naši Betynu a dokonce mi nabídl, že mi ji přes den bude venčit, aby nemusela čekat celej den, až se vrátím z práce. To jsem odmítla, ale asi ho někdy požádám, aby mi ji pohlídal, až pojedu na nějaký vícedenní výlet. A až se oteplí, tak zkusím dát našeho pokojového psíka na zahradu, ať si lítá a čůrá, jak se jí zachce.

Majitelův stánek s novinami

Už jste nejspíš na fotkách viděli, že majitel domu má taky psíka. Křížence německého ovčáka, kterého jim prý přinesla povodňová voda v roce 1997. Dva týdny se jim prý toulal kolem domu, párkrát mu dali najíst a už jim tu zůstal. Takže je to taky nalezenec jako naše Betynka a je i podobně starej, hodnej a neslyší :-D Jsou to takoví naši dva psí důchodci.

Psi na zahradě (Betty a Atos)

No, ale ještě se na chvíli vrátím k tomu majiteli. Představte si, že když se ten můj pokoj nedávno uvolnil, tak měl pan majitel 3 zájemce a vybral si mě, protože chtěl nějakého cizince. Dobrý, ne? A představte si, že hrál před 40 lety hokej a zná hráče naší hokejové Dukly Jihlava. Skoro každej den tady valím bulvy, kolik toho ti Poláci o mé zemi vědí a já o jejich ani ťuk. Hehe, ale už se lepším. Začala jsem se učit polsky a vzdělávám se o polské historii na wikipedii. Ale ještě jednu věc jsem chtěla k tomu našemu majiteli. Tento týden se mě dokonce ptal, jestli mám v pokoji dost teplo a nabídl mi, že až budu mít špinavý prádlo, že mi ho jeho žena vypere :-). No, starají se tu o mně jako vlastní a už jsem dostala i elektrickej vařič, takže můžu aspoň trochu kuchtit.

Práce

Když už jsem tu na té AIESEC praxi, tak se samozřejmě nemůžu nezmínit o tom, jak se mi tu pracuje :-). Pracuju ve společnosti Pentagon Research, což je společnost zabývající se marketingovým výzkumem a její stěžejní činností je sportovní marketing, zejména pak analýzy a poradenství v oblasti sponzoringu. No dělají toho krom tohoto ještě spoustu, ale to se můžete dočíst na jejich stránkách (www.pentagon-research.com). Zatím jsou v angličtině a polštině a za nedlouho budou i v češtině. A že nevíte, kdo jim ten překlad do češtiny udělal? :-) Hehe, já… Teď mě čeká překlad selling materiálů, pak ještě nějaký průzkum sportovního marketingového trhu u nás a pak začneme shánět zákazníky v ČR. Když se ukáže, že je na českém trhu potenciál a že i ve mně je potenciál, tak bych pak měla založit pobočku Pentagon Research v Praze. To je aspoň prozatímní plán. Ovšem, uvidíme, jak to všechno půjde a jestli opravdu ten potenciál na českém trhu bude. Takže, kdybych to měla shrnout, s náplní práce jsem moc spokojená. I když by třeba ta expanze do ČR nevyšla, tak mít know-how (alespoň základní) v oblasti marketingového výzkumu se prostě vždycky hodí. Informace jsou dnes to největší aktivum ;-).

Świdnicka ulice v centru - sídlo Pentagon Research (ta moderní budova)

A kromě práce je super, že firma sídlí v centru města, takže za cca 20-30 minut jsem na místě. Chodím na devátou, což je taky super, protože mám ráno pohodu a navíc, jak jsem to ranní ptáče, tak stihnu ráno i cosi udělat. A jakmile bude tepleji, tak budu chodit ráno běhat. No, a končím oficiálně v 5 odpoledne, ale žádnou docházku nikdo nehlídá. Ani ráno nemusím chodit na čas, takže pro mě značka ideál :-)))))). Celkově je ve firmě taková ležérní atmosféra à la française, což mi naprosto vyhovuje. Všichni si tykáme, a to i s majitelem a všichni si tam tak v pohodičce pracujeme na svých věcech. Sem tam prohodíme pár slov, zasmějeme se a zase pracujem. V pátek šéf objednal pizzu, takže jsme si všichni sedli ke stolu v zasedačce, kecali a ládovali se pizzou. Teď v pondělí nám zase chlapi koupili každé kytičku a objednaly se zákusky. Jak nám chlapi přáli k MDŽ, tak samozřejmě nesměl chybět ani polibek na tvář. Bylo to fakt milé. A zjistila jsem, že Poláci se líbou stejně jako Belgičani, tj. třikrát. Ve Francii je to dvakrát.

Kytička, kterou jsem dostala k MDŽ

Lidi v práci jsou fakt strašně milí a zajímaví. Je to malá firma, takže nás je tam na full-time cca 10, ale je tam hodně studentů na brigádě, kteří celý den koukají na sportovní pořady a pomocí takového speciálního programu monitorují čas, po který se značky sportovních sponzorů ukázaly na TV obrazovce. No, asi trochu blbárna, ale jeden týpek to prý dělá už 10 let na full-time :-). To je asi jediný, který neumí anglicky. Pak sem tam přijdou nějaké studentky provádět telefonická interview a moc pěkně jim to do toho telefonu mluví, asi bych neváhala a hned jim začala odpovídat :-). No, a z těch, co pracují ve firmě na full-time, je jeden sympaťák, který vystudoval filozofii a sociologii, jedna holčina, co má vystudovanou psychologii a jeden týpek, který studuje akademii múzických umění a ve „volném čase“ se zajímá o marketingový výzkum a počítače. A v pátek nám po té pizze hrál chvíli na klavír (jj, máme v kanclu klavír, prostě pohoda jazz;). Dneska jsem se se šéfem bavila, že bych chtěla se všema zajít někam do hospůdky trochu se na vzájem neformálně poznat o on hned na to, že má v plánu svolat poradu, kde se domluvíme. Cooool, už se na to moc těším, protože ti lidi jsou fakt fajn.

AIESEC

Taky už jsem se byla podívat na místní AIESECáře. Moje hostovské LC je Wroclaw UT (University of Technology). Mají prý 40 členů, ale na LC meetingu bylo akorát staré a nové EB a pár členů. A to mívají LC meetingy jen každý první a třetí čtvrtek v měsíci (no, podle mě ten čtvrtek není zrovna nejšťastnější volba). A ten LC meeting byl doooost booooring. Na jako když naši naběhnou na stage :-* U slova byl pořád jen LCP, který zároveň seděl za PC a pouštěl prezentace (dovedete si asi představit, jak to vypadalo, když u řečnění seděl za komplem :-/). A v podstatě se tam říkaly a pouštěly informace, které už jsme předtím dostali mailem přes LC googlegroup. Zatím toho o fungování LC příliš nevím, ale na první pohled se mi zdají jako taková chaotická skupinka mladých lidí :-). No, ale nechci jim křivdit, je to jenom můj první dojem a určitě chci pokračovat v rozklíčovávání místních LC procesů a udělat jim tu menší „průmyslovou špionáž“. Taky by se možná dala domluvit nějaká LC to LC cooperation. No, co vám budu povidat, myslím na naše LC, kudy chodim a hodlám přivézt nějaké to hou nou.

Na LC meetingu AIESEC Wroclaw UT

Po LC meetingu jsme zašli do jednoho tanečního klubu, což měla být moje welcome party a narozeninová party současného VP PR Grega. Ten večer byl takový horší průměr, ale přesto jsem ráda, že jsem tam byla :-). Poznala jsem místní AIESECáře a trochu s nimi pokecala. Musím říct, že byli fakt moc milí a hodně se o mě a ČR zajímali. Pořád se ptali, jak se co řekne česky a jmenovali mi české filmy, které znají a že Poláci jezděj do ČR nakupovat lentilky, oblečení a alkohol a že znají Krtečka v kalhotkách :-). Jsou milí a chci s nimi zůstat ve spojení. Taky jsem ochutnala jednu moc dobrou vodku, co chutnala trochu jako Jägermeister a jmenuje se Wodka Zoladkowa Gorka (hořká vodka na žaludek/trávení v překladu). Mňam, fakt dobrota, i když ten název nezní úplně lákavě :-).

Polská vodečka :-)

No, ale ve Wroclawi je ještě jedno LC, a to Wroclaw UE (University of Economy). Podle prvního dojmu z e-mailové korespondence (už jsem si s nimi vyměnila pár mailů) a taky z doslechu tuším, že tohleto LC je o něco silnější než to na polytechnice, takže určitě se k nim chci dostat, poznat je a taky se trochu poptat a inspirovat tím, jak to u nich funguje.

A co já?

Jak se tu vlastně cítím a co celé dny dělám? První týden jsem se cítila trochu osaměle a nic moc se mi nechtělo. Přece jen tu nikoho neznám a jsem pořád sama, ale to se brzy spraví. Už mám plán ;-). A ve výsledku se mi tu celkem líbí. Sice to pořád porovnávám s Erasmem v Nice, kterej byl naprosto bombastickej, protože to tam bylo exotický a bylo tam teploučko a fránina a snědý borci, kteří dobře tančí…, ale v mysli vím, že se to zkrátka porovnávat nedá. Polsko je hodně podobné ČR, akorát se tu mluví jazykem, kterýmu zatím moc nerozumím a lidi se mi tu zdají takoví větší pohodáři a takoví víc pro rodinu, což je fajn. No, ale chmury mi do hlavy nahání ta samota a taky mamka. Pořád jsem se s tím ještě nesrovnala :’-( A taky to, že zatím je to tu takové „mild“. Žádný vzrůšo, žádná velká změna… Ale věřím, že něco přijde, jen to chce vybudovat si tu síť. A v neděli jsem půl dne poslouchala AIESEC dances z Celera a ty mi hnedka zvedly náladu. Hned bych jela na konferu :-) Celkově už je to tento týden o něco lepší.

Popelnice na "psie kupy" :-) - jsem asi jediná v ulici, která ji využívá

No, a co dělám, když zrovna nejsem v práci? Jednou jsem byla na bazéně, který tu mám za humny, sem tam jdu s Betynkou na dlouhou procházku, fotím všechno, co se hejbe i nehejbe, ale ven se mi v té kose spíš nechce než chce, takže taky dost času trávím na netu vyhledáváním informací a komunikací přes mail, přes FB a Skype (abych měla aspoň nějaký kontakt). Stáhla jsem si teď v PDF knížku „Polština snadno a rychle“, tak se do ní chci pustit a taky chci psát pravidelné příspěvky na blog, vzdělávat se v tom marketingovém výzkumu (na netu je spousta zajímavých materiálů) a začít chodit někam cvičit. No, a poznávat ty lidi tady. Jo, a taky jsem aplikovala na facoše SprinCa, tak uvidíme, jestli mě Johny vezme ;-) A to je zatím vše. Budu hlásit, co kde šustne :-).

Na procházce u řeky při západu slunce

A ještě jedna věc.Wroclaw je město vcelku podobné Brnu. Je tu asi 600 000 obyvatel, několik univerzit, takže studentské město, středoevropská architektura. Co je tu ale trochu pro zasmání je „šalinkarta“. No, musím vám ji ukázat na obrázku. Hele:

Moje průkazka na wroclawské MHD (z druhé strany je jen fotka nějakého mostu)

Čeho jste si všimli? :-))))))

1. Není tam fotka, jenom prostě propiskou napsané jméno a příjmení (takže nepřenostelnost zajištěna:)))).
2. Platnost průkazky se vyznačuje proděravěním dne, měsíce a roku počátku a konce platnosti (ta moje je od 2.3. do 31.3. 2010 - mimochodem, zajímavá MĚSÍČNÍ platnost:). No, ty vole, si vzpomínám, jak jsme v Jihlavě měli ještě taková ta štípátka v trolejbuse, který vykously do lístku datum a cosi. Ale to bylo tak v 80. letech.
3. A ještě navíc je studentská :-D. Jsem tam přišla a říkám, že chci na měsíc na všechny linky (lze si koupit třeba jen na dvě a pak můžete jezdit pouze po zakoupených trasách, celkem se mi to zdá jako píčovina, ale jiný kraj, jiný mrav) a paní se mě ptá (anglicky): student? a já: YES :-) A už jsem ji měla. Ta prosím stojí polovinu toho, co normální, takže já jsem spokojená.

Ale teď už fakt končím a pokračování příště ;-)

Fotky zde: http://picasaweb.google.com/martina.bartu